Okrašlovací
spolek
Kostelec

Zaniklá sláva Sokolské ulice

Ještě v 18. století byste Sokolskou ulici hledali marně. Vedla tu jen stará vozová cesta do Olešnice, která byla hlavní spojnicí do „kraje“, tedy na Českou Skalici. Silnice přes Stolín totiž až do roku 1870 neexistovala. Přestože tedy byla cesta přes Skalku velmi významnou komunikací, pohyb po ní byl velmi obtížný. Mezi dnešní ulicí Havlíčkovou a Českoskalickou vedla totiž bažinatým terénem, takže musela být vyspravována kmeny a otýpkami roští. Podobně byl opravován i úsek na Skalce a cesta tu tvořila jakési schody. Jednou prý na takovém schodě vyskočil z vozu soudek medu a kutálel se a skákal dolů ze Skalky až k Machkovu domu (čp. 222). Tam se rozbil a místní kluci měli hody.

Kolem této cesty bylo mezi náměstím a Pazdernou rozeseto několik chalup. Na přelomu 18. a 19. století však Kostelec zažívá konjunkturu textilní výroby a na Pasekách, jak se tehdy Sokolské říkalo, zavládl stavební ruch. Výstavba se postupně rozšiřuje až ke Skalce, do Mariánské (Nerudovy) ulice a na Lindrštót (Českoskalická). Mnoho budov v ulici však vyhořelo při velkém požáru roku 1831. Již zanedlouho na jejich místě díky pomoci vrchnosti vznikají chalupy s typickými štíty, z nichž některé ještě mnozí pamatují: Šolcova chalupa na rohu Havlíčkovy ul., chalupa čp. 101 vedle Venty, Šmídova chalupa na protější straně, rodná chalupa malíře Jindřicha Křečka čp. 121 pod Skalkou. Dnes z nich zbyla pouze chalupa čp. 177 na rohu Žižkovy ulice, která byla postavena v roce 1846 Vincencem Hurdálkem.

V této době byla Sokolská ulice jakousi „průmyslovou zónou“. Na místě dnešní tržnice provozoval živnost barvíř a tiskař Josef Regner, ve zmíněné chalupě čp. 177 byl další tiskař pan Štěpánský. V čp. 4 byla pazderna, v domku proti Langrově ulici pracoval apretér Ignác Müller a o kousek dál si svou továrničku postavil Bedřich Machek. Na Pasekách sídlil původně i největší kostelecký továrník Leopold Abeles. Tento industriální charakter však postupně ustupuje a ulice se stává hlavní obchodní třídou města. Na přelomu 19. a 20. století tu stavitel Josef Pitřinec buduje pro movité zákazníky výstavné domy s historizujícími fasádami. Jeden dům (čp. 138) postavil i sám pro sebe.

Prakticky v každém domě byl nějaký obchod nebo jiná živnost. K občerstvení sloužily tři hostince – Centrálka (dnes knihovna), U slunce (mezi Ventou a knihovnou) a Novákova (později Mikešova a ještě později Šimkova) hospoda na rohu Českoskalické ulice. Za Novákovou hospodou měli svou tělocvičnu sokolové, zřejmě proto byl pro ulici zvolen nynější název. Vedle textiláků byli v ulici hojně zastoupeni řezníci: pod náměstím Augustin Keyzlar, na rohu Žižkovy ulice Jaroslav Klíma, o kousek dál František Keyzlar (později Čeněk Vít), ještě o pár domů dál Josef Burdych, na rohu Langrovy ulice koňský řezník Augustin Peterka a za odbočkou k Pazderně Antonín Míl. Uživilo se tu také několik pekáren a cukrářství. Pamětníci vzpomínali například na Hájkovo pekařství (čp. 288), které se specializovalo na výrobu oplatek. Majitel prý vždy před Vánocemi ve výloze vykouzlil z oplatek celou zimní krajinu i s dětmi na saních.

Jakmile se ve městě odehrávala nějaká sláva s průvodem, šlo se zpravidla Sokolskou ulicí směrem k náměstí. Jednou z takových akcí byly oslavy Boženy Němcové v roce 1912. V průvodu jely alegorické vozy, které představovaly jednotlivá díla slavné spisovatelky. Je proto překvapivé, že až do roku 1928 nebyla většina ulice vydlážděna. Chodníky byly dokončeny ještě o několik let později. Dláždění vozovky tehdy uhradil z větší části okres, na chodníky přispívali jednou pětinou majitelé přilehlých nemovitostí.

Na fotografiích z počátku 20. století běžně spatříme, jak se lidé živě vybavují uprostřed Sokolské ulice, aniž by je rušil místní provoz. V meziválečném období se však o slovo stále více hlásí motorová doprava. Zatímco ve dvacátých letech vlastnilo ve městě osobní automobil sotva deset šťastlivců a nákladní automobil neměly k dispozici ani poměrně velké firmy, v letech třicátých je již motorové vozidlo poměrně běžnou záležitostí. V roce 1933 byli majitelé automobilů schopni uspořádat velkou manifestaci proti zdražování benzínu. Motorová vozidla s sebou přinášela velký pokrok, ale také mnohá nebezpečí. Právě v Sokolské ulici se odehrála jedna z prvních tragických dopravních nehod. 9. července 1937 tudy projížděl nákladní automobil směrem k náměstí. Vyhýbal se povozu se stavebním materiálem a musel zajet až k obchodu paní Divišové, který stál na místě dnešní tržnice (tehdy se jezdilo vlevo). Naneštěstí z obchodu právě vycházela paní Nývltová, výměnkářka z Olešnice. Auto starou paní srazilo a ta byla na místě mrtvá.

Motorový provoz však má ve vyspělém světě na svědomí nejen mnoho mrtvých a zraněných. Tím, jak pro sebe zabíral stále větší část ulic, které bývaly doménou chodců, proměnil je v silniční koridory a vytlačil z nich téměř veškerý život. „Rušná ulice“ dříve znamenala mnoho lidí i obchodů a pestrý společenský život – dnes si pod tímto pojmem vybavíme především mnoho a mnoho aut. Proslulý dánský architekt Jan Gehl se tomu rozhodl čelit. Chtěl vrátit městské ulice lidem. Věřil, že když budou ulice příjemné pro lidi, budou tam rádi chodit, rádi odpočívat a rádi nakupovat. A ono to funguje! Rozumná omezení automobilového provozu a více prostoru pro chodce i cyklisty proměnily liduprázdné ulice v oblíbená a živá místa. Připravovaná rekonstrukce Sokolské ulice je naproti tomu naprostým vítězstvím automobilismu nad chodci. Jak říká Jan Gehl: Když není dost místa, vždycky ubereme kus chodníku, nikdy nesebereme místo z parkoviště. Najde Červený Kostelec svého Gehla?

Od studánky ke studánce

Poděkování

Pan Milan Hruška nás požádal, abychom zveřejnili jeho článek s poděkování signatářům petice proti asfaltování cyklostezky v lesoparku Občina. Článek odmítlo zveřejnit město Červený Kostelec v Červenokosteleckém zpravodaji. Zveřejňujeme pro dokreslení názorového spektra a pro jedince, kteří si z nějakého důvodu myslí, že Okrašlovací spolek zastupuje pouze pár jedinců nespokojených s asfaltovou cyklostezkou v Občině.

Chtěl bych touto cestou poděkovat všem téměř třem stovkám občanů našeho města, kteří podepsali petici, která měla zabránit zničení lesoparku Občina kácením stromů, bagrováním a následnému zaasfaltování za účelem vybudovat cyklostezku. Také bych chtěl poděkovat panu starostovi, který se do poslední chvíle snažil najít kompromis tak, aby úsek od Batistu po Krčmařík zůstal v podobě ekologicky šetrného mlatového povrchu.

Bohužel, byli jsme demokraticky převálcováni asfaltovou lobby v čele s místostarostou Bergmannem. Nevadí mně ani tak to, že se tak stalo, ale to, JAK se to stalo. Šel jsem na uvedené jednání zastupitelstva se silným mandátem minimálně tří set spoluobčanů, kteří si obludný asfalt v lesoparku nepřejí a při jednání zastupitelstva jsem se dotázal, kolik spoluobčanů, důrazně si přejících asfalt v Občině, zastupují. Na tuto otázku jsem odpověď, bohužel, nedostal. Rovněž tak jsem nedostal odpověď na otázku, co tak výrazně zlepší pohyb cyklistů proti současnému stavu, kdy je pěšina v Občině kvalitně zhutněná mlatem a bez problémů cyklistům slouží. Na podporu asfaltu v Občině vystoupil jediný „nezávislý občan“ a to pan Pokorák, který naprosto vážně tvrdil, že bude skvělé nazout in-line brusle a vyrazit z autobusového nádraží ke hrázi Broďáku a zpět. Možná bude, jen bych mu ve sjezdu od Krčmaříku nepřál v zatáčce u mostku potkat malé dítě na odrážedle nebo maminku s kočárkem. Je také s podivem, že asfalt v Občině vyžaduje sice červenokostelecký podnikatel, ale podnikatel, jehož firma má sídlo v Praze a do rozpočtu města nepřispívá ani jednou korunou.

Shrnuto, podtrženo- asfalt v Občině důrazně požaduje pan Pokorák, možná ještě někdo neznámý a lehká nadpoloviční většina zastupitelů, od kterých nevymámíte, koho zastupují. Řečí suché statistiky se dá dovodit, že kdyby příznivců asfaltu bylo 20, tak při ceně této cyklostezky cca 12 milionů Kč, dostane každý příznivec finanční podporu od města a státu ve výši 600 000 tisíc korun. A to v době, kdy je v dezolátním stavu silnice od náměstí ke Konzumu, celý úsek od náměstí ke kinu a o silnici do Horního Kostelce ani nemluvě.

Proto vám všem slibuji, že budování cyklostezky budu bedlivě sledovat a dostanu-li příležitost, pokusím se osvětlit některé zajímavé vazby mezi některými zastupiteli, městským architektem a firmou, jejíž jednatel tak úporně prosazuje zaasfaltování našeho lesoparku.

Milan Hruška

PS:O dotaci na budování cyklostezky se může žádat pouze v případě, že stezka výrazně zlepší dopravu cyklistů do zaměstnání či na úřady. Prosím všechny, kteří do práce jezdí na kole přes Občinu, aby mě co nejdříve kontaktovali. Děkuji.

Co s prostorem mezi školami?

Zastupitelstvo Červeného Kostelce schválilo kontroverzní projekt cyklostezky v Občině

Ve čtvrtek 3. března 2016 zastupitelstvo dvě hodiny jednalo o stavbě cyklostezky, proti které se postavilo na 300 signatářů petice. Celý projekt vznikl bez veřejné diskuze před sedmi lety. Tehdy však město nedosáhlo na dotaci a cyklostezku proto nerealizovalo. Nyní byl projekt beze změny oprášen. Jakmile vešel ve známost, vyvolal negativní ohlas mnoha občanů. Podstatná část zhruba 1 km dlouhé cyklostezky vede totiž městským lesem Občina, který hojně využívají místní k procházkám a odpočinku. Les totiž leží doslova jen pár kroků od centra města. Oblíbená lesní pěšina k rybníku Krčmařík však má být nyní nahrazena 3 m širokou asfaltovou stezkou pro chodce a cyklisty. Zastánci cyklostezky argumentují potřebou odvést cyklisty mimo silniční dopravu. Cyklostezka však nikde nemá pokračování. U rybníka Brodský se napojuje na silnici k Zábrodí a na druhé straně cyklista vjede přímo do rušného městského provozu. Podle odpůrců cyklostezky bude navíc asfaltový povrch svádět cyklisty k rychlé jízdě a dojde tak k ohrožování chodců, především malých dětí. Především se však zcela změní charakter dosavadního lesního zátiší.

Kromě zmíněných občanů se proti asfaltové cyklostezce postavili také komise životního prostředí, architektonická komise i pořadatelé závodů psích spřežení. Rada města proto přišla s kompromisním řešením: místo asfaltového povrchu bude zvolen povrch mlatový, který bude pro lesní prostředí přirozenější a pro chodce příjemnější. V průběhu jednání však na zastupitelstvu vystoupil městský architekt, který stál u zrodu celého projektu, a prohlásil, že podle jeho informací odmítá projektant převzít za mlatový povrch zodpovědnost. Část členů rady včetně starosty R. Petráka byla tímto nenadálým sdělením nepříjemně zaskočena a padla otázka, jak je možné, že takovou informaci dostávají od městského architekta teprve na veřejném zasedání. Proto starosta navrhl, aby byl celý bod z důvodů nových skutečností stažen z jednání zastupitelstva. V radě však došlo k rozkolu a část koalice vedená místostarostou Bergmannem za pomoci opozice prosadila pokračování jednání. Následně byl rozdílem dvou hlasů schválen asfaltový povrch.

Pro úplnost dodejme, že součástí projektu je rovněž zhruba kilometrová cyklostezka na druhé straně města, která propojuje Svojsíkův park a Lhotu.

Kostelecká „Zlatá ulička“

Možná tak jako já rádi objevujete malebná zákoutí českých měst, stranou hlavních náměstí a tříd. Oplývají neopakovatelnou atmosférou, jakoby se zde zastavil čas. Nejznámější z nich je jistě pražská Zlatá ulička. Možná jste někdy navštívili Zvědavou uličku v Jilemnici nebo Zadomí v Novém Městě nad Metují, ti starší si pamatují Dračí uličku v Trutnově. Také v Kostelci máme takovou „Zlatou uličku“. Že nevíte kde? Klikatí se mezi ulicí Manželů Burdychových a Sokolskou a jmenuje se Pazderna.

Díky shodě šťastných náhod se tato svérázná ulička dochovala prakticky tak, jak ji mohla poznat mladičká Božena Němcová na svých procházkách po Kostelci. Většina původně dřevěných chalup byla samozřejmě během let přestavěna. Nicméně všechny stojí na stejných parcelách, na jakých stály v roce 1840, kdy byly zaměřeny a zaneseny do map tzv. stabilního katastru. Pazderna však měla namále. Regulační plán z dob první republiky na tomto místě počítal se zcela novou uliční sítí, které by vévodila Okružní ulice, vedoucí od Českoskalické podél Občiny až ke Kaštánku. Regulačnímu plánu musíme přiznat velkorysost a pro mnohé části města představoval jistě velký pokrok. Nicméně nemusíme truchlit, že se jej právě v této lokalitě nepodařilo realizovat. Pazderny se kupodivu nedotklo ani demoliční běsnění sedmdesátých a osmdesátých let, kterému padla za oběť například celá původní zástavba v ulici 5. května.

Nejpozoruhodnější zdejší stavbou je bezpochyby prastará chalupa čp. 10, která také dala celé uličce jméno. Do první poloviny 19. století totiž sloužila jako tzv. pazderna. Zde se upravoval len, sušil se, vyčesával a vochloval. Protože výrobní proces provázel prach a hluk, bývaly pazderny umístěny na okraji obcí. Zajímavý osud mělo toto nenápadné stavení i ve 20. století. Tehdy patřilo inspektoru městské policie Eduardu Seidlovi, který se v době okupace snažil pomoci pronásledovaným odbojářům. Z titulu své funkce se stal také nedobrovolným účastníkem známých událostí na Končinách, když tam gestapo vypátralo parašutistu Jiřího Potůčka. Po roce 1948 se bývalá pazderna stala útočištěm Seidlovy dcery Marie a její rodiny. Seidlův zeť Antonín Jankovič byl profesorem na trutnovském gymnáziu. Jako funkcionář lidové strany byl po únorovém převratu vyhozen ze zaměstnání i z trutnovského bytu. Ale i tato pomsta se zdála funkcionářům KSČ nedostatečná. V roce 1950 byl Jankovič zatčen a odsouzen. Za svého pobytu ve vězení byl o pět let později postaven znovu před soud, který mu vyměřil dalších 12 let odnětí svobody. Jeho rodina se ocitla bez živitele. Protože se Marie Jankovičová odmítla rozvést, nedostala sociální dávky ani městský byt. Po letech vzpomínala: „Zůstala jsem se čtyřmi dětmi sama. Nejstaršímu bylo pět a půl roku, čtvrtému jeden rok. V chalupě nebyla voda, elektrický proud byl slabý, nenechal se zapojit žádný přístroj, natož sporák.“

Zatímco v bílé chaloupce živořila pronásledovaná rodina, ve vedlejším domě čp. 116 bydlel penzionovaný generál Jan Kratochvíl – další oběť komunistické nespravedlnosti. V roce 1944 byl velitelem československého armádního sboru v SSSR, ale již po několika měsících jej sovětské velení nahradilo Ludvíkem Svobodou. Po návratu do vlasti působil ve velitelské funkce v Hradci Králové, ale v roce 1948 byl předčasně penzionován. Přestěhoval se tedy k bratrovi do již zmíněného domu v Pazderně, kde v ústraní dožil do své smrti v roce 1975.

V bezprostředním sousedství Pazderny se před více než 150 lety odehrála známá příhoda, díky níž si kostelečtí měšťané vysloužili přezdívku „hadaři“. Hlavním aktérem známého příběhu byl mladý tkadlec, který si jednoho podzimního večera nesl na zádech osnovu od svých rodičů ze Strakova do chalupy v Sokolské. V Občině se osnova zachytila za větev, rozmotala, a když se tkadlec ohlédl, spatřil údajného hada. Zburcoval sousedy Turka, Bureše, Laštovičku a další. Ti se ozbrojili vším, co měli po ruce, a vydali se do lesa na trestnou výpravu. Po chvilce „boje“ konečně pochopili, co se stalo, a byla z toho velká ostuda. Můžeme se samozřejmě usmívat naivitě tehdejších sousedů, s jakou uvěřili vyprávění vyděšeného tkalce. Neměli bychom však zároveň také obdivovat odvahu a ochotu bránit své městečko a bezpečí spoluobčanů proti neznámému nebezpečí?

Ulička s pouhými sedmi čísly popisnými a tolik se toho o ní dá napsat. Praha se svou Zlatou uličkou všude chlubí, stejně jako Jilemnice tou Zvědavou. Pazdernu však kupodivu nenajdete v žádném propagačním materiálu města. V Novém Městě nad Metují celé Zadomí citlivě upravili. Dokonce i v Trutnově alespoň symbolicky obnovili zaniklou Dračí uličku. A Pazderna? V letošním roce se v souvislosti s budováním kanalizace plánuje odstranění dosavadní dlažby a její nahrazení fádním asfaltem...

Koncepce veřejné dopravy zapomněla na cestující

V říjnu 2014 si nechalo Město Červený Kostelec vypracovat materiál s názvem „Koncepce veřejné dopravy“, který s více jak ročním zpožděním představilo svým občanům. Jedním z podnětů k pořízení materiálu byl neuspokojivý vzhled okolí vlakového nádraží. Podle autorů dokumentu bude tedy prostor zkulturněn tím, že se vybourá více než 150 let stará výpravní budova, která v sobě skrývá pozoruhodnou technickou památku (vodojem), a bude nahrazena vyasfaltovanou odstavnou plochou pro autobusy. To opravdu musíme při budování něčeho nového vždy zničit kus lesa, park či zajímavou stavbu?

Kromě necitlivého přístupu k dědictví našich předků koncepce takřka nezohledňuje potřeby cestujících. Jaké výhody jim asi přinese přesun autobusového nádraží ze středu města na jeho okraj? Je přece zřejmé, že naprostá většina uživatelů autobusové dopravy nastupuje a vystupuje v centru. Současné autobusové nádraží jistě není ideální. Chybí zázemí pro cestující, kryté nástupiště, jeho plocha je předimenzovaná. Nicméně existují příklady architektonicky i funkčně zdařilých řešení autobusového nádraží v centru města (Litomyšl), kterými se může Kostelec inspirovat. Nezapomínejme, že nejen vlakové, ale i autobusové nádraží je pro mnohé „vstupní branou do města“.

Nahrazení autobusového nádraží zastávkami v ulici 5. května přinese téměř samé komplikace: nedostatek místa pro zázemí, omezení bezpečnosti cestujících, snížení průchodnosti chodníků, nutnost budování točny... Navíc dosud neexistuje koncepce centra města. Nevíme, kde se bude ulice 5. května napojovat do náměstí, zda bude průjezdná či jednosměrná, jak bude stanovena uliční čára atd. Jak tedy můžeme plánovat umístění zastávek?

Zdá se, že vedení města hodlá opakovat stejné chyby jako např. v případě cyklostezky. S vidinou získání dotace sahá po prvním nápadu, který se naskytl, aniž jej nechalo prověřit odbornou oponenturou a veřejnou diskuzí. Na cyklostezku vynaložilo 800 000 Kč, aby následně zjistilo, že některé úseky stezky jsou nedotovatelné a jiné vyvolávají nesouhlas občanů i odborníků. Obáváme se, že akce dopravní terminál směřuje ke stejné blamáži. Jen náklady budou podstatně vyšší...

Staré nádraží vypravuje

Každý, kdo od hlavní silnice přichází k zrekonstruované budově Českých drah, míjí poněkud sešlou nádražní vodárnu. Stojí tu skromně a nenápadně jako němý svědek uplynulých časů již více než 150 let. Ale kdyby nám mohla vyprávět, byl by to příběh velmi zajímavý. Zněl by asi takhle...

Jistě víte o tom, že vlakového spojení se naše město dočkalo již v roce 1859. Možná ale netušíte, že se tak stalo pouhých dvacet let poté, co se na území českých zemí objevil první parní vlak. Trať z Jaroměře do Malých Svatoňovic tedy patří k nejstarším železnicím, které byly v Čechách vybudovány. Zásluhu na tom má především Liberec, tehdy po Praze největší město v Čechách. Tamní podnikatelé usilovali již několik let o napojení na železniční síť. Když v roce 1854 stát povolil stavbu soukromých železnic, Liberečtí neváhali a podali si žádost o koncesi. Zvolili trasu z Pardubic do Liberce. Kvůli napojení žacléřských a slezských uhelných revírů bylo rozhodnuto o postavení odbočné tratě z Jaroměře do Královce. Připojil se i majitel náchodského panství Schaumburg-Lippe, který viděl v budovaném díle příležitost pro své svatoňovické doly. Proto vede trať přes Malé Svatoňovice. V roce 1856 byla na pardubicko-libereckou dráhu vydána koncese a v zimě téhož roku se vyměřovala v terénu její trasa. Našli se samozřejmě mnozí pochybovači. Studnický farář si zapsal: „Bude teď tady dráha? Nevím. Nač jí? Vždyť havíři nemohou dosti nakopati uhlí pro lid!“ Nicméně pro místní obyvatelstvo se stavba stala dobrou příležitostí k výdělku. Stavba odbočné tratě byla zahájena v květnu 1857 a již v únoru 1859 po ní projel první zkušební vlak!

Současně s tratí postavili také mne. Dostala jsem tehdy čp. 106, ale na konci 19. století mně změnili číslo na 103, a to mi zůstalo dodnes. Mezi mnou a kolejemi rostlo šest nádherných kaštanů, než je v roce 1930 vykáceli. Do zvýšené střední části mi umístili vodojem, z něhož se napájely parní lokomotivy. Parní vlaky už nejezdí, ale objemné nádrže na vodu mám doteď. Voda byla čerpána z vodárny pod hrází rybníka Rybčina. K tomu účelu dráha zakoupila bývalý mlýn a nechala vykopat 102 m hlubokou studnu. Čerpadlo bylo poháněno vodou z rybníka. Když byla v roce 1923 Rybčina vypuštěna, musela se voda čerpat pomocí parního stroje, což dodávku vody prodražovalo. Proto dráha prodala vodárnu městu a odebírala vodu z městského vodovodu. V bočních přízemních křídlech umístili dvě čekárny - jednu pro I. a II. třídu, druhou pro III. třídu - byt přednosty stanice a dopravní kancelář. Zanedlouho po mém postavení přišla prusko-rakouská válka. Načas se provoz na dráze úplně zastavil. Vojáci ničili mosty, vytrhali koleje, přerušili telegraf.

V době, kdy mne stavěli, byl Kostelec městečkem s necelými dvěma tisíci obyvateli. Po půl století to už ale bylo významné průmyslové centrum a počet obyvatel se od roku 1859 více než zdvojnásobil. Na vlak zde běžně čekalo padesát lidí, zatímco moje čekárny pojaly sotva polovinu z nich. Čekárna III. třídy navíc sloužila také pro příjem a skladování zavazadel. Chybělo zastřešené nástupiště. Podnikatelé si zase stěžovali na nedostatek kolejí a skladovacích prostor, takže si museli pro vykládku a nakládku zboží pronajímat soukromou kolej Augustina Libnara. Vedení města začalo bombardovat úřady i politiky dopisy a dožadovalo se stavby nové budovy nebo alespoň mého rozšíření. Konečně se zdálo, že se dočkají. V roce 1913 byla přistavena nová kolej a v následujících letech se mělo začít s výstavbou mé nové kolegyně. Přišla však válka a s ní jiné starosti. Viděla jsem místní muže, jak odjíždějí na frontu. Jejich rodiny tu zatím dřely bídu s nouzí.

Ale válka jednou přece skončila a dopisovací maratón města se rozbíhá nanovo. Aby dodali dopisům váhu, dost mne před úřady pomlouvali. „Dosavadní budova nevyhověla by žádné sebemenší vesnici, natož městu průmyslovému“, napsal pan starosta Hubert Klatovský v roce 1920. Jeho náměstek na mne nebral už vůbec žádné ohledy: „Čekárna mohla by sloužiti snad ještě jako přístřeší pro člověka na nejnižším stupni stojícího a kulturně naprosto zaostalého“. V červnu 1923 byla stavba nové nádražní budovy konečně zahájena a přesně za rok dokončena. A já? V uvolněných prostorech byly zřízeny služební byty a úřadovna státní pošty.

A zase přišla válka a mladí muži odjížděli, tentokrát dřít do německých továren jako „totálně nasazení“. Na konci války se německé vojsko snažilo zvýšit kapacitu trati a budovalo výhybnou kolej v Olešnici. Partyzánské skupiny se naopak snažily železniční provoz co nejvíce zkomplikovat. Květen 1945 tu byl opravdu rušný. Od Úpice se do města snažili dostat esesmani, ale přejezd byl zablokován vykolejenými vagóny. Na nádraží uvízl lazaretní vlak s raněnými vojáky. Náš přednosta stanice Alois Šána se stal předsedou lhoteckého revolučního národního výboru. Po osvobození města německé vojáky vystřídali českoslovenští. Kolem nás projížděly obrněné vlaky. Jely prý do pohraničí bojovat s nacistickými teroristy. Ale jak jsem slyšela, místo hrdinného boje se jejich posádky mnohem více zajímaly o majetky německých starousedlíků.

Před pár lety opravili mou kolegyni. Myslela jsem, že dostanu také nový kabát. Jenže jsem doufala marně. Někteří by se mne rádi zbavili docela. Prý by se jim tohle místo hodilo pro nové autobusové nádraží. Třeba ale ještě dostanu druhou šanci. Myslím, že už mám pro svůj věk nárok na slušné zacházení. Nerada bych skončila jako Sazka nebo Tanvald...

Stará dáma se odmlčela. Její myšlenky zalétly kamsi daleko do minulosti. Do časů, kdy v jejích zdech zněl smích přednostových dětí, hlasy cestujících a „ajzenboňáků“ i nezaměnitelný zvuk strojku na označování jízdenek zvaného kompostér.

DSCN7618.jpg, 55kB

Rozhovor s Antonínem Šimkem

Oslovil nás pan Antonín Šimek z Velkého Poříčí s cílem informovat své spoluobčany o možnosti aktivního zapojení do věcí veřejných. Jeho rozhovor s námi zveřejňujeme níže:

Bc. Antonín Šimek (Š)
Ing. arch. Vratislav Ansorge (A)
Mgr. Jan Kafka (K)

(Š) Okrašlovací spolky vznikající na konci 19. století usilovaly o zachování a interpretaci historických památek, kvalitu a čistotu veřejném prostoru - výsadby květin, stromů, zakládání parků, umísťování pomníků, soch apod. Dnes tyto cíle sledují specializované zákony, instituce a demokraticky volená městská zastupitelstva. Proč tedy váš spolek vznikl?

(K) V roce 2012 se při přípravě výstavy k výročí města sešla parta lidí, která zjistila, že má na mnohé věci v našem městě podobné názory. Z materiálů k výstavě jsme mohli sledovat, jak se město v porovnání s prvorepublikovým Kostelcem změnilo k horšímu.
(A) Zhruba před čtyřmi roky došlo k velkému zlomu, kdy Město dokončilo infrastrukturu (kanalizace, čistička) a začalo mluvit o výstavbě nových budov a úpravách veřejných prostranství. V té době se postavila např. nová sportovní hala, která sice plní svou funkci, ale nelze o ní mluvit jako o kvalitní architektuře. Na počátku byla především touha dostat do města zajímavé lidi na besedy, kteří by ukázali, že věci lze dělat i jinak a líp.
(K) Potřeba pojmenovat se vznikla až s naší kritikou záměru Města zbourat secesní dům v centru v roce 2013. Náš název je odkazem na Okrašlovací spolek působící v Kostelci od konce 19. století do 50. let 20. století. Témata máme hodně podobná.
(A) Začali jsme otázkami proč, a tím jsme vlastně vpluli do kauz, které řešíme. Ptali jsme se například, proč neproběhla žádná architektonická soutěž na Územní plán města, proč bylo při výběru pouze jediné kritérium a to cena. Dále jsme se snažili říct, že jde o důležitý dokument a Město by podle nás mělo umět vysvětlit veřejnosti, proč se Územní plán dělá a o co v něm jde. Včasná informovanost občanů o záměrech Města je podle nás zásadní.

(Š) Myslíte si, že lidé touží po těchto informacích? Přijde mi, že lidé se zajímají zejména o svůj dům a zahradu a jakmile je to za jejich plotem, tak už to pro ně ztrácí důležitost.

(A) Často se to týká právě i jejich plotu. Lidé často ani nevědí, že padesát metrů od jejich plotu povede např. obchvat. Nikdo je neosloví ani ve správním řízení, protože mezi jejich plotem a tím obchvatem je ještě jeden pozemek a tím pádem nejsou účastníci řízení. To je jen jeden příklad za všechny. Přijde mi, že když se témata veřejnosti otevřou, tak zájem lidé mají. Ale oni neznají právě ta témata, nevědí o záměrech, které město připravuje.

(Š) Myslíte si, že chyba v komunikaci je ze strany Města nebo ze strany občanů, kteří rezignovali na angažovanost?

(K) Když probíhala kauza Sazky, tak jsme udělali besedu o architektonické soutěži a přišlo sto lidí.
(A) Moje osobní zkušenost s angažovaností je taková, že to člověk sám za sebe moc dlouho nevydrží. Přijde mi, že kdyby témata otevíralo Město, tak lidé uvidí, že se mohou vyjádřit a že o jejich názor někdo stojí.

(Š) V říjnu jste uspořádali akci "Ve stínu mrakodrapu" ke světovému festivalu architektury v areálu bývalé Tepny s kulturní památkou - mrakodrapem od vídeňského architekta Bruno Bauera. Jaké byly cíle akce a podařilo se je naplnit?

(K) Den architektury jsme dělali již vloni ve spolupráci s architektem Viktorem Vlachem z Náchoda, který sem na týden pozval několik studentů architektury. Výsledkem bylo šest návrhů, jak určitá místa ve městě zlepšit. Jeden z návrhů studentů architektury v Liberci, kteří pro město následně zpracovávali téma centra města, dokonce vyhrál soutěž Bydlení IQ. Letos jsme se zaměřili na areál Tepny, který je vnímám vesměs negativně, protože je zchátralý, opuštěný a nevyužívaný. Chtěli jsme připomenout, že ten areál k městu patří, že má svou historii. Město na té fabrice vyrostlo, fabrika mu toho spoustu dala. A že bychom se měli zamyslet nad budoucností toho areálu i jinak než jen "sprovoďme ho ze světa a začněme na zelený louce".
(A) Bauerův mrakodrap je v podstatě nejvýraznější dominanta města. Navštívili jsme i dělnickou kolonii na Vyšehradě, která vznikla v souvislosti s továrnou. V areálu jsou další budovy, které mají svou hodnotu, svého architekta a rozhodně stojí za to na ně upozornit.

(Š) Měli lidé zájem o tuto akci?

(A) Napočítali jsme sto lidí, což je ve srovnání s podobnými akcemi týkajících se architektury v Čechách a na Slovensku mimořádné číslo. V rámci akce jsme ještě udělali v uličce pod kotelnou provizorní kavárnu, aktivity pro děti a výstavu konverzí průmyslových areálů. Tak vznikl i prostor pro neformální diskuzi…

(Š) V čem vidíte největší slabiny Červeného Kostelce?

(K) Je to proměna z prvorepublikového letoviska v město plné mezer po demolicích, proměna náměstí v křižovatku. Město ztratilo svůj charakter a je to takové rozplizlé cosi, co nemá žádný tvar.
(A) Největší slabina je podle mě taková ta zarputilost a setrvačnost v tom, jak se věci dělaly dříve. Začíná to komunikací s veřejností, pak tím, jak se jednotlivé záměry vybírají - je to taková ta klasická salámová metoda - někdo něco potřebuje, tak najdem nejlíp volnej pozemek…

(Š) Znamená to, že chybí koncepce?

(A) Ano, řekl bych, že městu chybí vize.

(Š) A Územní plán není vize?

(K) Ten by z ní měl vycházet. Měl by být zhmotněním té vize. Vzniká sice tzv. strategický plán města, který ovšem zpracovává firma specializovaná na strategické plány a naleznete v ní takové fádní formulace jako "kvalitní místo pro život, které se ekonomicky rozvíjí", takovou „vizi“ má každá vesnice…
(A) Strategický plán neidentifikuje konkrétní potenciály města, hodnoty, kterými se třeba může vymykat.

(Š) A myslíte si, že v našich českých podmínkách, kdy jsou volby každé čtyři roky, po kterých vznikne většinou koalice a v ní má každý nějaký svůj názor, že může vzniknout nějaká vize, o které mluvíte?

(A) Kdyby Město vizi chtělo a založilo by ji od začátku na participaci s obyvateli, kteří se příliš nemění, tak může taková dlouhodobá vize vzniknout. Tu by bylo možné samozřejmě nějakým způsobem modifikovat, protože město se mění, požadavky se mění, doba se mění, ale základní hodnoty, které se pojmenují nebo odkryjí, by zůstávaly. Třeba za minulého režimu z krajiny zmizela spousta stezek a mezí, které utvářely okolí města. Město nejsou jenom stavby.

(Š) Z vašich internetových stránek jsem zjistil, že se někteří z vás stali v minulém roce po volbách členy různých Městských komisí (poradní orgány Rady města). Jak se vám v nich pracuje?

(K) V dopravní komisi je základní chyba, že tam není jediná žena. Jsou tam muži ve zralém věku, co potřebují auto a parkovací místa. Když potřebují v té ulici zaparkovat, tak obětují dva metry chodníku, protože to je pro ně důležitější než chodník. Podle nich je třímetrový chodník zbytečně široký…

(Š) Kdybyste chytili zlatou rybku, která by vám splnila tři přání, jaká by to byla ve vztahu ke Kostelci?

(A) Přál bych si, aby se lidé ve městě běžné potkávali, nejen když se vyhlásí akce, a aby měli kde, například na náměstí. Připravit takové prostředí vyžaduje vzájemnou důvěru a určitý styl komunikace. Město, které žije, je o lidech, co bydlí v jeho ulicích. Vím, že je to zbožné přání, protože celá Česká republika žije zavřená v bytech a na svých zahradách. Ale neuvědomujeme si, že to není dlouho, co jsme se do těch bytů zavřeli, že i česká společnost více žila v ulicích a více se zajímala o to, co se okolo nich děje. Pak bych si přál, aby - pokud ve městě vznikne nějaká potřeba - byl čas na veřejnou diskuzi. Za to nemůže vedení města, ale třeba i termíny dotačních výzev. Jakmile však záměr neprojde veřejnou diskuzí, tak se to s projektem táhne až k problematické realizaci. Poslední přání by bylo, aby když na druhé straně republiky řeknu Červený Kostelec, aby si i tam lidé něco ve spojení s názvem města vybavili.
(K) Já jsem historicky zaměřený, tak já bych byl určitě rád, kdyby se vrátil čas a některé budovy, které odsud zmizely a které byly pro to město nějak charakteristické. To je samozřejmě přání jen pro zlatou rybku. Jinak se připojuji k přáním, která řekl kolega.
(A) Myslím, že jsme dost mluvili o negativech, ale já tu vidím mnoho pozitiv. Přijde mi, že kostelečáci jsou kulturní. Vidím tu velkou ochotu lidí pomáhat, ať už jako pracovníci nějakého sociálního zařízení, nebo i běžně sobě navzájem. Mají zájem o druhé. Myslím, že by bylo na čem stavět.

Aktuální úsilí spolku můžete sledovat na www.os-k.cz

Rozhovor vedl A. Šimek

Veřejná odpověď na článek Chceme v Červeném Kostelci cyklostezku

Vážený pane místostarosto,

ve své reakci na texty Okrašlovacího spolku a pana Hrušky píšete, že pouhým psaním článků se nic nevyřeší. Pokud někdo nebere vážně argumenty veřejnosti a alespoň se nepokusí zamyslet nad smysluplností celé akce, pak je samozřejmě jakékoliv psaní dále zbytečné. Přesto si ještě dovolím pár poznámek.

1. Nikdo neodmítá cyklostezky jako takové. Avšak to, že se „všude hovoří o potřebě budování cyklostezek“ ještě nic neříká o tom, že musí vést právě Občinou. Cyklostezky se mají budovat tam, kde mají smysl, ne tam, kde je to aktuálně nejjednodušší. Je to podobné, jako když občané požadují třeba parkovací místa ve městě. Nejjednodušší by samozřejmě bylo zakoupit velký pozemek někde na okraji města, například u bramborárny nebo na Bohdašíně, a tam udělat třeba 200 parkovacích míst. Zdá se vám to absurdní? Jenže přesně tímto stylem budujete svou cyklostezku.

2. Jak chcete „vybudovat cyklostezky takové, jaké si přeje většina obyvatel Červeného Kostelce“, když si nijak nezjišťujete, kde obyvatelé takové cyklostezky skutečně potřebují? Dělal se snad před zadáním studie proveditelnosti analýzu potřeb cyklistů? Známe využití současných cyklotras? Zadával se snad nějaký průzkum, v kterých lokalitách cyklisté cítí největší potřebu zajistit bezpečnou cestu do zaměstnání, do školy či za volnočasovými aktivitami? Víme, kde by cyklostezku preferovali rekreační cyklisté, kde děti, kde dojíždějící za prací?

3. Okrašlovací spolek těžko mohl v roce 2011 reagovat, neboť v té době ještě neexistoval. Já byl sice v oné době zastupitelem, ale jak sám píšete, územní rozhodnutí o cyklostezce se na zastupitelstvu neřešilo, pouze bylo informativně zmíněno v diskuzi. Studie proveditelnosti cyklostezky v té době ještě rovněž nebyla zveřejněna ani na webu města a město se nijak nesnažilo občany seznámit s detaily jejího provedení. Je to už ostatně taková obehraná argumentace – jakmile se při realizaci záměru města ozve nějaký kritik, radnice jej napomene, že měl své námitky předložit včas. Když se někdo ozve na počátku záměru, je opět napomenut, že se snaží občany ovlivnit „předčasně kritickými postoji“ a má počkat na ucelený návrh řešení. Možná by bylo žádoucí vyhlásit vždy termín, odkdy dokdy se občan může vyjadřovat k tomu či onomu.

4. Nevím, jak může společná stezka pro cyklisty a pro chodce zabránit „chaotickému míchání cyklistů a chodců.“ Vím jen to, že nyní k žádnému chaosu nedochází. Menšina cyklistů se přizpůsobuje většině chodců a snižuje rychlost. To je jednoduchý princip tzv. sdíleného prostoru, na němž jsou vybudovány například obytné zóny. Jde fakticky o zrovnoprávnění účastníků provozu, kdy se rychlejší dobrovolně přizpůsobuje pomalejšímu.

5. Délka 1 km není zavádějící, neboť jsem ji zmiňoval v souvislosti s úsekem vedoucím Občinou. Zavádějící je naopak tvrzení o tříkilometrové cyklostezce, pokud se zapomíná dodat, že tato cesta se skládá z několika nesouvislých úseků. Právě tato torzovitost je jedním z důvodů, proč budování této cyklostezky nedává smysl. Je to stejné, jako když se v ČR budovaly několikakilometrové úseky dálnic, které vedly odnikud nikam.

6. Je jistě chvályhodné, že hodláte zastupitelům předložit maximum informací. Jistě jim též vysvětlíte:

- proč byla zvolena právě tato trasa cyklostezky a zda existovaly i jiné varianty

- proč dvě komise jednoznačně odmítly asfaltový povrch

- proč v jiných částech Občiny může město mlatový povrch udržovat, pouze v této části je to příliš obtížné a nákladné

- proč se jednou zdůrazňuje význam cyklostezky pro in-line a jindy relativizuje

- jak bude v Občině působit násep, po němž cyklostezka povede

- kteří cyklisté budou k rybníku Brodský jezdit do zaměstnání

S pozdravem

Jan Kafka

Odpověď Richarda Bermanna

Dobrý den,
Váš mail jsem obdržel. Jednotlivé body jsem si prostudoval a vnímám je jako podnět k dalším jednáním o této problematice.
S pozdravem
Richard Bergmann, místostarosta

Cyklostezka v Občině

Cyklostezky jsou dnes tak trochu módní záležitost a tak se staví někdy poněkud hlava nehlava, zejména když jsou na ně dotace. Občinou dnes projedete na kole bez větších problémů. Podle studie z roku 2009 tam ale cyklisté potřebují nutně chránit před automobily, a to nejlépe asfaltovou cyklostezkou. Také in-line bruslaři prý potřebují asfaltovou stezku. Že je pro bruslaře příliš krátká a navíc díky padajícímu jehličí a listí nesjízdná? To stoupencům cyklostezky nevadí.

Lidí, kteří chodí do Občiny za přírodou a odpočinkem, se ovšem nikdo na názor neptal. Vedení města dokonce ignoruje záporné stanovisko komise životního prostředí. V současné době se proto dělá projekt a příští rok by se mělo stavět.

Všichni, kdo si myslí, že asfalt do lesa nepatří a chtěli by zachovat Občinu tak, jak ji dosud známe, mají možnost podepsat petici pana Milana Hrušky. Petici lze podepsat v papírnictví Ivín nebo v prodejně nábytku proti Penny.

12189668_884524804970504_4704131479722961791_n.jpg, 118kB

Potřebujeme cyklostezku?

Reakce na dialog předsedkyně komise životního prostředí Ing. Hany Škodové a vedení města, zastoupené místostarostou Richardem Bergmanem, týkající asfaltové části plánované cyklostezky v lese Občina.

Jako hlavní důvod vzniku cyklostezky se uvádí bezpečnost cyklistů a jejich odvedení z dosahu motorové dopravy. Plánovaná cyklostezka však ve skutečnosti „chrání“ cyklisty především v místech, kde jim i bez cyklostezky žádné nebezpečí nehrozí, neboť tam žádná motorová doprava není (Občina, Park A. B. Svojsíka)! Naopak v místech, která představují pro bezpečnost cyklistů skutečné riziko (Sokolská, křižovatka „U Jána“), žádná cyklostezka ani jiná opatření plánována nejsou. Přitom na nutnost řešit bezpečnost cyklistů především v zastavěné části města upozorňuje i krajská koncepce cyklodopravy z roku 2008, na kterou se autoři cyklostezky odvolávají.

Je záhadnou, pro koho se vlastně cyklostezka v Občině má stavět. Bezpečnost cyklistů nijak nezlepší, zato výrazně omezí bezpečnost a volný pohyb chodců, kteří zde převažují. Pro neustále zmiňované in-line bruslaře nebude trasa o délce pouhého 1 km zřejmě také žádné terno (zejména když zapadá jehličím).

Letošní sucho ukázalo, že není radno nezodpovědně snižovat schopnost krajiny zadržovat vodu. Proto nás překvapuje, že soukromý názor pana místostarosty na ekologické dopady vyasfaltované plochy má zřejmě větší váhu než odborné stanovisko komise životního prostředí.

Občina není jediným problémovým místem. Proč se například musí kvůli odbočce cyklostezky do průmyslové zóny budovat v Parku ABS nákladný výjezd na hráz, když jen o několik metrů dále (u zahradnictví) je stávající komunikace, na kterou se plánovaná cyklostezka napojuje?

Opakovaně se ukazuje, že o podobných záměrech je nutné včas komunikovat s veřejností. Jednání komisí jsou uzavřená a nelze je proto prohlašovat za veřejná projednání. Nedbale a bez veřejné diskuze připravený projekt, který nezohledňuje skutečné potřeby obyvatel, by se neměl realizovat jen proto, že na něj lze získat dotaci.

Okrašlovací spolek Kostelec

Ve stínu mrakodrapu - tisková zpráva Den architekury 2015

Již podruhé se Červený Kostelec stal součástí světového festivalu architektury. V téměř padesáti městech České i Slovenské republiky se počátkem října pořádaly procházky, přednášky, exkurze či cyklojízdy po významných stavbách nebo právě dokončených realizacích za doprovodu architektů, historiků a teoretiků architektury (viz www.denarchitektury.cz). Jde o celosvětově rozšířenou akci, která si vytyčila nelehký úkol – dostat architekturu do podvědomí široké veřejnosti. V České republice oslavy organizuje občanské sdružení Kruh, v Červeném Kostelci pak za touto iniciativou stojí členové a spolupracovníci Okrašlovacího spolku Kostelec.

Letošní ročník jsme v rámci Roku industriálního dědictví zaměřili na areál bývalé Tepny. Akce nazvaná „Ve stínu mrakodrapu“ byla koncipována jako vycházka po okolí továrny a odehrávala se 4. října za slunečného nedělního odpoledne. Mnozí kostelečtí obyvatelé jistě netušili, že zdaleka viditelná dominanta města – mrakodrap – je jednou z nejvýznamnějších staveb vídeňského architekta Bruno Bauera a je právem zařazena mezi kulturní památky. Pozornost byla dále věnována dlouhé historii továrny, jež mnohokrát měnila název i majitele. Byla představena dělnická kolonie na Vyšehradě, která v době svého vzniku představovala velmi pokrokové řešení sociálního bydlení zaměstnanců továrny a jejich rodin. Po krátké odbočce do lesa k továrnímu vodojemu jsme se z nadhledu seznámili se zajímavými objekty areálu. Procházka končila v uličce pod kotelnou, kde byly připraveny aktivity pro děti, literatura, pohoštění a kde byl vytvořen prostor k neformální diskuzi nad minulostí, současností i budoucností této smutné části města.

Areál bývalé Tepny je v mnoha směrech unikátní – ať už svým rozsahem a umístěním nebo vlivem na historický vývoj města. Vždyť v dobách své největší slávy zaměstnávala továrna téměř tisícovku osob a výrazně se podílela na přeměně málo významného městečka v průmyslové centrum. Areál je mozaikou složenou z řady stavebních etap – od nejstarších budov z poloviny 19. století až po funkcionalistickou stavbu kotelny z počátků 50. let 20. století.

Uzavřenost a chátrání celého areálu bohužel staví velkorysou zástavbu do role neoblíbené části města. V budoucnosti by tak mohl továrnu stihnout osud náchodské Tepny a mnoha dalších industriálních staveb. Přitom celý areál s památkově chráněnou dominantou je jedním z nejvýraznějších bodů města. Záleží jen na nás, jak s tímto nepřehlédnutelným odkazem naložíme.

Děkujeme za podporu Městskému kulturnímu středisku, Kafe!Kafka a hlavně nečekanému množství účastníků letošního Dne architektury.

Okrašlovací spolek Kostelec

Poznámky k některým bodům dopravní komise z 21. září 2015

Reakce na způsob řešení pro dopravní komisi sepsal její člen a zároveň člen Okrašlovacího spolku Kotelec Jan Kafka. Dokument k přečtení v přiloženém souboru.

DEN ARCHITEKTURY 2015

V neděli 4. října 2015 ve 14 hodin jste zváni na další ročník Dne architektury.

Ve stínu mrakodrapu - stezka okolo továrny

Kam dohlédne kostelecký mrakodrap? Vydejte se spolu s námi vyhlídkovou stezkou kolem významné kulturní industriální památky města. Při našem putování obejdeme průmyslový areál, navštívíme také dělnickou kolonii, zapadlé uličky i divoký les. Z vyhlídky pak porovnáme velikost areálu se zástavbou města a zhodnotíme dominanci mrakodrapu vzhledem k dalším význačným stavbám města. Kouzlem života ve stínu mrakodrapu Bruno Bauera vás provedou členové Okrašlovacího spolku Kostelec. Sejdeme se ve 14 hodin u kostela.

Doprovodný prostor dne architektury s kavárnou u kotelny

Ve stejný den ožije i ulice u kotelny. Čeká vás posezení, káva, zábava pro děti a úvahy nad budoucností areálu Textonnie. Přijďte si s námi užít výjimečné atmosféry v tomto místě. Prostor bude připraven od 14 hodin v odbočce z ulice Jiráskovi poblíž kotelny a vysokého komína továrny.

Akce se koná za podpory Městského kulturního střediska Červený Kostelec

Těšíme se na Vás, členové Okrašlovacího spolku Kostelec a přátelé

(V případě vytrvalého deště se akce nekoná.)

kavarna_small.jpg, 65kB

Vítání ptačího zpěvu

Přijďte se seznámit se svými ptačími sousedy ve městě! Co vás čeká? Vycházka spojená s pozorováním ptáků, jejich určování nejen podle vzhledu, ale i zpěvu, ukázky odchytu a kroužkování. Vašimi průvodci budou členové České společnosti ornitologické Petr Kafka, Tomáš Diviš a David Bubák.

S sebou doporučujeme dalekohled. Předpokládaný konec v dopoledních hodinách.

Srdečně zvou

Česká společnost ornitologická a Okrašlovací spolek Kostelec

kontakt na organizátory: 724 938 137

Sraz: sobota 16. května 2015, 7:00 v parku mezi školami u legionáře

Bydlet v centru Kostelce?

dz.jpg, 67kB

Okolo rybníků

Okrašlovací spolek Kostelec zve širokou veřejnost a všechny příznivce čistého okolí našeho města na vycházku spojenou s úklidem odpadků po zimě. Projdeme se od Nerudovy ulice kolem rybníků Krčmařík, Brodský na Špinku. Koná se za každého počasí :) V případě příznivého počasí na konci možnost opéci si donesené potraviny, pochutiny podle libosti..

Sraz: 25.4. v 9h u Keyzlarovy vily v Nerudově Ulici.

S sebou: dobrou náladu, něco na zub, případně rukavice.

Těšíme se na vás!

dz.jpg, 67kB

Naši členové se stali členy komisí města Červený Kostelec

Nechceme jen komentovat život ve městě, ale aktivně se podílet na práci pro své město. I proto jsme přijali výzvu stát se členy komisí, které jako poradní orgán zřizuje rada města. Členy spolku najdete v těchto komisích:

Komise životního prostředí – Ing. Hana Škodová (předsedkyně komise)
Komise výstavby a rozvoje města - Ing. arch. Vratislav Ansorge
Komise pro kulturu a spolkový život - Petra Brandová, PhDr. Miroslav Novák
Komise dopravní – Mgr. Jan Kafka

Nebojte se nám poslat svoje náměty a připomínky, rádi je za vás na komisi předneseme.

Mediální ohlasy na Workshop a Den architektury v Červeném Kostelci

Kostelec se konečně dočkal a ve městě byl vzbuzen zájem o architekturu města. Přečtěte si mediální odezvu na naši akci. Autorem původního textu, ze kterého bylo čerpáno, je Petr Šmídek z Liberecké fakulty umění a architektury. Návrhy studentů si můžete prohlédnout na našem facebookovém profilu.

archiweb.cz

Stránky města Červený Kostelec o workshopu

Náchodský swing

Stránky města Červený Kostelec o Dni architektury

Workshop a Den architektury v Červeném Kostelci

Jak jste se mohli dozvědět z Červenokosteleckého zpravodaje, bude v Červeném Kostelci v týdnu od pondělí 29. září probíhat studentský architektonický workshop završený procházkou pro veřejnost a prezentací jednotlivých projektů v neděli 5. října od 14.00 se srazem před radnicí.

Další doprovodný program, který uvítají hlavně milovníci kávy a děti, s námi můžete přijít prožít i na tržnici. Toto jindy v neděli tiché místo 5. října neobvykle ožije. V kavárně s dobrým espressem a domácím občerstvením budete moci i vy stylově ukončit souběžně probíhající týden kávy a při posezení na plácku před tržnicí (při dešti i uvnitř jednotlivých stánků) budete mít dost prostoru probrat architektonické i jiné závažné otázky… Pokud by vás to omrzelo, můžete se s dětmi vrhnout třeba na hromadu kostek. Tržnice bude otevřena od 1 hodiny odpolední.

Jakýmsi bonusem pro skalní zájemce o architekturu a urbanismus bude improvizovaná procházka po místních stavebních skvostech s architektkou Vladimírou Paterovou z Národního památkového ústavu, s vedoucím muzejního depozitáře Otto Hepnarem a s městským architektem Markem Wajsarem. Ta proběhne ve středu 1. října od 16.00 s totožným místem srazu.

Další informace o celostátní akci Den architektury najdete na http://denarchitektury.cz/index.php/program-2014/mesto/%C4%8Cerven%C3%BD%20Kostelec.html.

Srdečně zve Viktor Vlach a Okrašlovací spolek Kostelec

vp2.jpg, 16kB

Připomínkování Územního plánu města

Do 24. března můžeme, jako občané města, připomínkovat nový územní plán města. Připomínky lze zasílat písemně na Odbor výstavby a územního plánování v Náchodě (nebo elektronicky s pomocí el. podpisu). V průběhu připomínkování se bude konat veřejná diskuze s autorem ÚP. Tedy ve středu 12. března v 16 hodin se všichni sejdeme v kině Luník.

Návrh územního plánu najdete na webových stránkách města. Vzhledem k rozsahu Územního plánu doporučujeme začít Hlavním výkresem a oblastí, kterou dobře znáte.

Územní plán je klíčový dokument pro rozvoj našeho města a jeho okolí (krajiny). Řídí se jím povolování staveb a určuje prostorovou a rozvojovou strategii města. Projekty, které jsou v územním plánu zaneseny, jsou velmi obtížně odvratitelné. Pokud chcete ovlivnit budoucnost města a tedy i života vás a vašich dětí v našem městě, nenechte si ujít jedinečnou příležitost vyjádřit se k jeho obsahu!

Jako pomocnou ruku vytvořil Okrašlovací spolek vzorový dokument připomínky. Stačí vyplnit žlutě podbravená místa a nahradit ukázkový text (modře). V případě, že potřeby vám s podáním připomínky rádi pomůžeme. Stačí kontaktovat kteréhokoli člena nebo nám napsat na email kontakt@os-k.cz.

Přípomínka k ÚP formát (.doc, MS Word)
Přípomínka k ÚP formát (.dot, šablona MS Word)
Přípomínka k ÚP formát (.rtf, například WordPad)

Tisková zpráva: Zastupitelstvo Červeného Kostelce poslechlo radnici a odmítlo vypsat architektonickou soutěž

Ve středu 11. prosince 2013 jednalo zastupitelstvo města Červený Kostelec již potřetí během tohoto roku o osudu budovy č. p. 452 a revitalizaci prostoru tzv. kulturního koutku. Zastupitelstvo nevyslyšelo doporučení České komory architektů, Národního památkového ústavu a některých občanů, aby na řešení tohoto klíčového místa vypsalo architektonickou soutěž. Oslyšen zůstal i názor profesora Rullera,, který město vyzval k zastavení neodborně vedené přípravy výstavby, zpracování jasného programu a vypsání soutěže. (Podotýkáme, že prof. Ruller je velká autorita ve svém oboru, nositel medaile II. stupně za zásluhy o stát v oblasti umění a laureát ceny Grand Prix Obce architektů za celoživotní dílo.) Ve prospěch architektonické soutěže vyzněla i beseda s architekty Markem Janatkou, Viktorem Vlachem a Markem Wajsarem, kterou v listopadu uspořádal Okrašlovací spolek Kostelec. Zastupitelstvo však odmítlo následovat příklad Litomyšle, Semil, Chebu, Jičína, Vodňan a dalších měst, která s úspěchem architektonickou soutěž vyzkoušela a dnes se mohou pochlubit kvalitní moderní architekturou. Raději zvolilo v Česku obvyklý způsob, který však málokdy vede k dobrým výsledkům.

Dům č. p. 452 v ulici 17. listopadu zakoupilo město v roce 2010 za cenu 2 500 000 Kč. Jedná se o budovu postavenou krátce před 1. světovou válkou, která je dnes jediným dokladem vlivu secese v našem městě. S odůvodněním, že dům „hyzdí centrum“ a brání výhledu na budovy kulturního koutku, město již při její koupi rozhodlo, že stavbu odstraní. Pokud je nám známo, tomuto rozhodnutí nepředcházely žádné analýzy, studie využitelnosti objektu, odborné posudky nebo kalkulace, kolik by stála rekonstrukce objektu. Přesto zástupci města tvrdí, že rekonstrukce by se nevyplatila.

Na řešení prostoru po případné demolici se však začalo pracovat až počátkem tohoto roku. Rada města si nechala vypracovat dvě hmotové studie. Autorem jedné je městský architekt Marek Wajsar, druhou studii vytvořil architekt Viktor Vlach z Náchoda. Pokud by obě studie měly sloužit jako podklad k širší diskuzi, nebylo by asi třeba nic namítat. Takto svou práci chápal i Viktor Vlach. Rada města však přijala studii městského architekta jako optimální řešení. V červnu předložila obě studie zastupitelstvu (s jasnou preferencí studie městského architekta), aby rozhodlo, na jaké studii se má dále pracovat. Většina zastupitelů přitom znala obě studie pouhý týden, občané města do té doby studie neviděli vůbec. Po bouřlivé diskuzi bylo rozhodnuto, že městský architekt má svou studii dopracovat. Dopracovaná studie s rozpočtem pak byla předložena zastupitelstvu v září. Tentokrát však studie městského architekta nezískala dostatečný počet hlasů.

Navzdory tomu rada města předložila již jednou odmítnutou studii znovu zastupitelstvu v prosinci. Před zastupitelstvem byli někteří „vzpurní“ zastupitelé přesvědčováni, aby nedělali problémy a pro návrh rady hlasovali. Zastánci studie městského architekta se místo věcných argumentů snažili zpochybnit důvěryhodnost Okrašlovacího spolku, který patřil k hlavním kritiků předkládané koncepce. O spolku se šířily pomluvy, že si vyřizuje účty s městským architektem, že podněcuje veřejnost proti radnici a svým neustálým šťouráním brání uskutečnění prospěšného záměru. Členové spolku byli stavěni do pozice jakési nátlakové skupiny a jeden ze zastupitelů je neváhal označit za „samozvance“. Je zřejmé, že mnohým politikům stále ještě není jasná úloha občanské společnosti.

Ve stejném duchu se nesla vyjádření zástupců města i při posledním zastupitelstvu. Na adresu Okrašlovacího spolku zazněla dokonce výhrůžka trestního oznámení. Největším jablkem sváru se stalo konzultační vyjádření architektonické komise Národního památkového ústavu, jejíž členové doporučili záměr města přehodnotit. Návrh architekta Wajsara podle nich naprosto nerespektuje historickou uliční čáru, hmotovou skladbu a další zásady, proto je pro danou lokalitu zcela nevhodný. Toto stanovisko si vyžádal Okrašlovací spolek a poskytl ho zastupitelům jako podklad pro rozhodování. Vedení města reagovalo po svém: aniž by se zamyslelo nad obsahem vyjádření, raději si na NPÚ v Josefově a na krajský úřad ověřovalo, zda má NPÚ právo se k tomu vyjadřovat a zda toto vyjádření město k něčemu zavazuje. Na zastupitelstvu pak bylo Okrašlovacímu spolku vytýkáno, že památkovému ústavu poskytl studie bez svolení města (přestože jsou veřejně přístupné na webových stránkách města!) a že posudek zveřejnilo pouhý týden před konáním zastupitelstva. Pokud se zdá vedení města týdenní doba na seznámení s dvoustránkovým (!) dokumentem nedostatečná, pak je třeba se ptát, proč ono samo veškeré materiály k projednání (čítající desítky stran, map a grafů) poskytuje zastupitelům rovněž pouhý týden před zasedáním!

Po dlouhé debatě, kde se paradoxně o schvalované studii téměř nehovořilo, zastupitelé schválili demolici domu čp. 452 a zadání projektové dokumentace, která bude vycházet ze studie městského architekta. Příznačné je, že teprve po hlasování si někteří zastupitelé ujasňovali, o čem vlastně rozhodli. Také přítomní občané byli překvapeni, že k tak důležité stavbě si město nenechalo vypracovat více studií. Jeden z nich shrnul pocity mnohých následovně: „Uvědomujete si vůbec, že kolem toho, co jste si teď schválili, budete chodit dalších 30 nebo 50 let?“ Stížnosti padaly i na celkovou neinformovanost veřejnosti. Tyto výtky odráželi představitelé města tím, že zastupitelstva jsou přece veřejně přístupná a město tak nic veřejnosti netají. Že však na pozvánkách do zastupitelstva chyběla jakákoliv zmínka o tomto projednávaném bodu, to už dodat zapomněli.

Celý průběh rozhodování i neuspokojivý výsledek je paradoxně jen dalším argumentem pro zastánce architektonických soutěží a názorným příkladem toho, jak se to dělat nemá. Projevily se tu mnohé nešvary, kterým právě architektonická soutěž předchází:

1. Nejasné zadání
Jak jsme si řekli, na řešení prostoru byly vypracovány dvě studie. Oba projektanti však byli v nerovném postavení. Zatímco Viktor Vlach nedostal vůbec žádné zadání, Marek Wajsar vycházel z vlastní koncepce, kterou mu schválila rada města dne 6.2.2013. Zadání studií nepředcházela žádná analýza místa. Dokonce nebyla stanovena ani funkční náplň objektu. Rada města a posléze zastupitelstvo bez výhrad akceptovalo návrh městského architekta, aby se v objektu nacházelo informační centrum a kavárna. Nikdo se nezabýval tím, zda město této velikosti opravdu potřebuje informační centrum s plochou přesahující 100 m2 a kavárnu pro 44 hostů. Nebyl stanoven žádný finanční limit, přesto byla přílišná nákladnost hlavním argumentem pro odmítnutí Vlachovy studie. Naopak architektonická soutěž vyžaduje propracované zadání a jasná kritéria, podle nichž se návrhy hodnotí.

2. Nedostatek konkurence
I laikovi je jasné, že místo v centru města, vzdálené jen pár kroků od náměstí, si jistě zaslouží víc než pouhé dvě variantní řešení. Naproti tomu architektonická soutěž přináší zpravidla desítky návrhů, a to za rozumnou cenu. Červený Kostelec za obě studie (z nichž jedna zůstala pouze ve fázi hmotové studie) vynaložil přes 100 000 Kč. V případě soutěže by samozřejmě musel vynaložit o něco vyšší částku, ovšem vzhledem k předpokládanému vysokému počtu účastníků soutěže by cena jedné studie vyšla průměrně pouze na několik tisíc Kč.

3. Netransparentnost a neinformovanost
První fáze přípravy probíhala pouze v rámci rady města a komise výstavby, tedy na uzavřených grémiích. Teprve poté, co bylo v červnu rozhodnuto ve prospěch jedné ze studií, byl celý záměr zveřejněn v městském zpravodaji a obě studie vyvěšeny na webových stránkách. Veřejnost byla z rozhodování vyloučena zcela. Naproti tomu architektonické soutěže jsou předem zveřejňovány, všechny soutěžní návrhy jsou veřejnosti prezentovány na výstavě a dobrým zvykem bývá i vydání katalogů.

4. Výběr osobami s nedostatečnou kvalifikací
Při architektonické soutěži rozhoduje komise, složená z nezávislých odborníků i ze zástupců města. Její součástí bývá zpravidla městský architekt. Nerozhoduje na základě nějakých subjektivních pohledů (mě se líbí tohle a mě zase něco jiného), ale na základě předem daných kritérií (funkčnost, stavební náklady, provozní náklady...).

Zastupitelstvo může jen těžko funkci odborné komise suplovat. V našem případě bylo vše zkomplikováno tím, že jediný odborník města na architekturu – městský architekt – je zároveň autorem vybrané studie. Zastupitelé tak neměli k dispozici ani nezávislého konzultanta (jakým by měl městský architekt být), který by jim v této nezáviděníhodné situaci mohl poradit.

Můžeme uvést řadu příkladů, kde se jasně projevovala nekompetentnost zastupitelů. Ačkoliv se neustále zdůrazňovala ekonomická kritéria (realizace schváleného návrhu včetně demolice stávajícího objektu má stát „pouhých“ 21 milionů), nikoho nenapadlo požadovat po autorovi studie propočet provozních nákladů, přestože ty u takto koncipované budovy mohou během několika let převýšit náklady na samotnou výstavbu. Zastupitelé se spokojili s jedinou vizualizací. Nezajímalo je, jak bude objekt působit z ostatních stran. Nevadilo jim, že se žáci škol a návštěvníci divadla budou dívat na asfaltovou střechu. Neudivilo je, že směrem k pěší zóně, která tvoří hlavní osu celého prostoru, je navrženo 14 m plné fasády. Nežádali po autorovi důkaz, kde je onen proklamovaný „kontext s okolní architekturou“. Neznělo jim podivně, když odborník na urbanismus obhajoval porušení uliční čáry tím, že je třeba „nepříjemný koridor povýšit na obyvatelné veřejné prostranství“. Nezeptali se, zda v takovém případě i ostatní ulice, kde ještě zůstala zachována oboustranná výstavba, jsou také nepříjemným koridorem. Nenapadlo je, že centrum Kostelce proděravělé nesmyslnými asanacemi potřebuje mnohem spíše obnovování uličních front než jejich další rozvolňování. Bez výhrad přijali argument, že jedině posunutím objektu směrem k parku se otevře pohled na boční fasádu městské spořitelny. Přitom jak historické fotografie, tak Vlachova studie či názor NPÚ jasně prokazují, že domy v místě původní zástavby výhled na Freiwaldovo mistrovské dílo nijak neohrožují.

Nezbývá než doufat, že představitelé města Červený Kostelec časem přestanou ignorovat názory občanů i odborníků a přehodnotí svůj postup přípravy veřejných zakázek.

Okrašlovací spolek Kostelec
www.os-k.cz
facebook.com/OkraslovaciSpolekKostelec

Prohlášení připravené na zastupitelstvo města 11.12.2013

Námi připravené souhrnné prohlášení nebylo přečteno. Bod programu byl veden účelově a zabýval se neoprávněným a hlavně nepodstatným napadáním vyjádření NPÚ k navrhovanému řešení. Text byl koncipován s vědomím, že je již rozhodnuto. Dále z něho bylo čerpáno v tiskové zprávě. Prohlášení zveřejňujeme čistě pro úplnost.

Návrh usnesení:

Zastupitelstvo města Červený Kostelec
I. zamítá předložený záměr výstavby "Veřejného prostranství mezi školami"
II. schvaluje záměr řešit uvedené veřejné prostranství prostřednictvím architektonické soutěže
III. ukládá radě města předložit zastupitelstvu města harmonogram přípravy architektonické soutěže

Důvodová zpráva

1) prostor kulturního koutku

Je tomu již přes půl roku, co se zabýváme problematikou "Kulturního koutku" a celou dobu se snažíme upozornit na důležitost lokality pro město a na to, jakým způsobem by se k ní mělo přistupovat. Bohužel, místo odpovědí na naše otázky, obavy a argumenty, zastánci dosavadního postupu ztrácí energii a čas tím, že odvádějí pozornost jinam. Šíří o našem spolku občanů ničím nepodložené pomluvy (například že chceme sesadit městského architekta), v korespondenci a na jednáních za zavřenými dveřmi nás označují za "samozvance", za štváče, kteří podněcují veřejnost proti radnici a svým neustálým šťouráním jen oddalují realizaci bohulibého záměru. Zcela ignorovali stanovisko prof. Rullera (oceněného medailí II. stupně za zásluhy o stát v oblasti umění a laureáta ceny Grand Prix Obce architektů za celoživotní dílo), kapacity v oboru, který město vyzval k zastavení neodborně vedené přípravy a vyhlášení soutěže. Podobně dopadl postoj k vyjádření ČKA, NPÚ či architekta Marka Janatky. Okrašlovací spolek je kritizován dokonce za to, že ve vlastní režii tato stanoviska a další podklady zveřejňuje a tím vlastně supluje úlohu města.

Argumenty a otázky ovšem nelze ignorovat v domnění, že se věc vyřeší. Pro realizaci objektu je stále otevřeno příliš velké množství otázek, pochybností a nejasností. Pokud nebudou zodpovězeny a vyvráceny, nelze si představit pokračování přípravy projektu k realizaci s čistým svědomím a se ctí.

2) Příprava projektu

Jak jsme již dříve ukázali, proces přípravy postrádal dostatek času a konkurence. Nebylo z čeho vybírat, chybělo i vhodné zadání a dostatečné podklady ve formě analýzy místa, účelu či historie. Bez těchto kroků nelze dosáhnout kvalitního a nezpochybnitelného výsledku, který bude užitečným a důstojným řešením důležitého místa našeho města. Získáme jen neověřitelný „nápad“.

Ukázali jsme, že kvalitně připravená architektonická soutěž je řešením, které systémově předchází mnoha nešvarům, ať je to podezření z klientelismu, nejasné nebo nedostatečné zadání, nedostatek konkurence nebo výběr osobami s nedostatečnou kvalifikací.

3) Navrhované řešení

Kvalitní architekturu lze poznat jedině bytelným a neměnným konceptem, který dokáže odolat všem připomínkám. Pokud jej autor v průběhu neustále edituje, lze pochybovat o existenci takového konceptu vůbec. Ztrácí se tím hlavní myšlenka projektu - co vlastně děláme a proč, o čem projekt je? Co přináší městu, jaký impulz? Otázky, které nikdy nebyly zodpovězeny, tu však i přes jejich ignoraci stále budou, problém nezmění přidání nebo odstranění uvozovek.

Nejde jen o to, co děláme (stavíme dům), ale taky proč to děláme a odkud pochází naše přesvědčení, že je to jediné, nejlepší a správné řešení.

Proč centrální objekt, objekt, který na sebe strhává hlavní pozornost? A proč se v podstatě centrální dům jako centrální nechová? Proč povyšovat osu, která nebyla nikdy myšlena jako osa hlavní a nevede odnikud nikam?

Proč brána a proč náměstí? Je "průchod" opravdu důstojným vstupem do parku?

Byl park vždy chápán jako průchozí v obou směrech? A co trvalky vedle silnice první třídy? Jsme jediní, kteří na první pohled vidí, že socha legionáře nebude skrz bránu jednoduše vidět a že 14 metrů hluboká prosklená budova nikdy nebude vnímána jako transparentní? Že taková míra prosklení v takto komponované formě ztrácí význam? Není prosklení jen výsledkem bezradnosti? A jaké budou provozní náklady takto proskleného domu? Umí si někdo z přítomných zastupitelů představit reálné osazení domu a prostoru, který kolem něho vznikne? Jak bude působit a fungovat 14m plné fasády, směrované k vychválené fasádě Spořitelny, prostoru náměstí a faktické hlavní osy místa, kde se bude pohybovat nejvíce lidí? A co dosvahování terénu k této slepé stěně?

Jak stavba reaguje na místo – v podstatě školní prostor? Zeptal se někdo z přítomných, kde je v projektu „vysoký“ řád, a kde „modul“ Freiwaldovy budovy (zdá se, že měřítko nové stavby se měřítku Spořitelny naprosto vymyká, ať již svoji výškou, půdorysným obrysem, tak mírou a dělením prosklených ploch, či absencí klasických architektonických prvků, jako je sloup či římsa, zdůraznění vstupu, pevná, jasná hmota, která se "tváří" ke všem veřejně dostupným stranám)? Proč jediná (!) perspektiva s nereálným ohniskem bez ukázky reálného objemu stavby a okolí ve vztahu ke stávající zástavbě?

Potřebuje skutečně zelení prostoupené město plné volných prostranství další průnik zelené plochy? Není to jen další z mnoha klišé, které se pěkně poslouchají, ale nemají pro naše město žádný význam? A co plytce rozmístěné stromy? Co vlastně utváří město a co přiměje obyvatele, aby žili v ulicích? Kde je skutečná analýza? Jak vypadá koncepce severní uliční fronty náměstí pokračující ulicí 17. listopadu? Je prvorepublikový regulační plán opravdu adekvátní podklad pro schválení této stavby v dnešní době? A nevznikl náhodou ve více variantách? Opravdu navrhovaná hmota potřebuje tak obrovský předprostor? Nepočítal neustále dokola zmiňovaný obrázek z regulačního plánu s budovou naprosto odlišného měřítka? A má cenu se řídit dokumentem, který vznikl v naprosto odlišných ekonomických poměrech města?

Proč není ve studii vidět vizualizace ze strany parku? Kde je důkaz o vztahu nové budovy k současnému zastavění? Neměl by v pohledu být vidět širší kontext lokality – obrys domu Spořitelny, pošty, uliční fronty 17. listopadu, pomník v parku, když na těchto kontextech je dům údajně vystavěn? Proč není to, co lze ukázat (a tím i dokázat) dokumentováno vizuálně, ale je jen v proklamaci popsáno v textové části, která má správně jen doplňovat, co zobrazit nelze?

Předcházela zadání projektu nějaká analýza, ze které vyšla náplň a funkce objektu? Byla jasná finanční představa? Pracoval architekt Vlach fakticky se stejným zadáním (tedy byl stejně informovaný) jako městský architekt? A pokud zadání znělo „udělejte co je pro dané místo nejlepší“ neměla komise spíše vybírat autora ideálního řešení, než levnější stavbu? Schvalovala komise výstavby průběžně skici architekta Vlacha stejně, jako architekta Wajsara? Opravdu tu existovaly dva nezávislé názory, nebo byl jeden předem zvýhodněn a vybrán?

Pokud je ulice 17. listopadu příliš úzká, co budeme dělat s objektem pošty? Kolik máme ve městě skutečných „ulic“? A jakou další ulici bude nutné takto rozšířit? Kolik "náměstí" ve městě potřebujeme? Jaký je u nás poměr volných ploch a veřejných prostranství, vůči ulicím a hustému zastavění? A jak jsme na tom ve srovnání s jinými městy? Co o nás bude vypovídat osová triumfální architektura?

A je skutečně objekt tak levný, jak město říká? Kolik stojí m3 objektu? Jaká bude jeho využitelnost? A jak je to v porovnání s ostatními objekty? Nikdo například neví, kolik by stála záchrana stávajícího domu, stejně tak jen odhadujeme cenu NEDOPRACOVANÉHO návrhu architekta Vlacha. Vlastně nemáme ani jistotu, že tento objekt potřebujeme. Rozhodujeme na základě skupinové pravdy, domněnek, slepé důvěry, prohlášení „mně se to takto líbí“ nebo „já si myslím, že ta ulice je příliš úzká a tmavá“.

A nakonec si neodpustíme: je vize komise výstavby totožná s konceptem městského architekta? Proč se jejich vyjadřování rozchází? Kdo a kdy záměr projednal s veřejností?

Opravdu se takto má zacházet s veřejnými penězi a s názory obyvatel? Pokud jdeme správným směrem, nebyl by přeci problém odpovědět na naše otázky a nebylo by nutné odvádět pozornost a deklasovat část svých obyvatel na obtížný hmyz!

Udivuje nás, jak málo energie se věnuje skutečné přípravě projektu, jeho zadání, prezentaci a ověření tvrzení, na kterých je myšlenka projektu postavena. A upřímně nás mrzí, že s připomínkami, které tu prezentujeme, nepřichází právě městský architekt.

Řešením je soutěž, protože donutí město k zamyšlení nad celkovou koncepcí prostoru. Kontrola kvality podkladů a zadání bude svěřena instituci k tomu určené, expertům v oboru, která je právě k tomu zákonem ustanovena. Komise pak bude složena i z odborníků, kteří mají letité zkušenosti s řešením podobných úloh, jsou autorizovaní a proškolení, mají autoritu.

Dlouhodobě je nám podsouváno, že na víc nemáme. Jsme bezvýznamné město, kterému takovéto řešení stačí. Buď si nechme tuto myšlenku vsugerovat, nebo to zkusme jinak. Jako sebevědomé a svobodné město, které ví, co chce.

4) Jiné řešení

Výstavbou objektu, který bude ctít uliční čáru, nevzniká koridor (důkazem budiž ostatní ulice Červeného Kostelce), ani nebude ohrožen pohled na fasádu Freiwaldovy spořitelny, což lze prokázat nejen vyjádřením NPÚ, ale také historickými fotografiemi uliční fronty, jakýmkoli zkušebním hmotovým záběrem a také studií architekta Vlacha, která přes svoji obrovskou hmotu, dokáže šikovně se sousední kulturní památkou komunikovat a zmíněné fasádě dává bez problémů vyniknout.

Nemáme obavu z mála zeleně ve městě, protože stačí vystoupat na jakýkoli kopec a spatříme Kostelec zalitý zelení, parky, soukromými zahradami a to i v centru města. Co městu chybí je struktura - tvář. Řekli bychom - městskost. Nevymýšlejme líbivá klišé. Máme ve městě dostatek stromů, volných ploch, solitérních domů i dominant. Naše město potřebuje scelit. Naše město potřebuje skutečné ulice.

5) Máme na výběr

Máme na výběr. Buď budeme ignorovat argumenty a pojedeme dál, nebo se zastavíme a zkusíme způsob, který doporučují zkušení odborníci i instituce a který se osvědčil městům, které se mají čím chlubit i v oblasti současné architektury: ať už je to Litomyšl, Semily, Teplice, Cheb, Hradec Králové, Vodňany, Prachatice, Jičín, Mělník, Karlovy Vary a další.

Město musí zvážit i fakt, že veřejné stavby jdou vždy příkladem a značně, byť nepřímo, ovlivňují podobu soukromých investic. Nastavení laťky by tedy rozhodně nemělo být nízké a tyto stavby podfinancované. Skutečně by si řešení prostoru nezasloužilo větší pozornost?

Nepodléhejme dojmu, že na našem městě nezáleží, že nám stačí „něco“.

6) Minulé zastupitelstvo

Na minulém zastupitelstvu zastupitelé studii městského architekta zamítli. Místo diskuze o dalším postupu nechal pan starosta dodatečně bod stáhnout z jednání a dnes se rada města tváří, jako by se vlastně nic nestalo. Jako by neproběhla veřejná beseda v knihovně, kde doktor Janatka přesvědčivě vyvrátil obavy ze soutěží. Jako by tu nikdy nebyly žádné pochybnosti o předložené studii, které se nikdo nenamáhal vyvrátit. Jako by v Červeném Kostelci kromě otravného spolku neexistovala řada lidí, kteří mají s tímto projektem také problém. Domníváme se, že nenastal důvod, proč by zastupitelé měli změnit svůj zamítavý postoj ke studii a bez úprav ji posunout dál.

I v případě, že bude náš návrh odmítnut a schválen prosazovaný návrh, vás vyzýváme k přehodnocení současného postupu přípravy veřejných zakázek a to i těch, které nepodléhají výběrovému řízení. Jedinou cestou, jak získat městu svěží a neotřelé myšlenky i kvalitní práci je vytvořit možnost konkurence a hledání kvality jako kritéria výběru. Takové způsoby výběru existují a fungují.

Základním předpokladem kvalitní architektury je zdravá občanská společnost, žijící ve skutečné svobodě, dialogu. Demokracie není jednoduchý systém. Ale nesnažme si ulehčit práci tak, že vynecháme občany ze svých rozhodnutí.

Takto dlouhodobý závazek města je nutné plánovat s vědomím širší společenské podpory, za účasti spolků, občanských sdružení a veřejnosti – budoucích uživatelů stavby. Ne jako investici aktuálně podporovanou několika jedinci, kteří nebudou po uplynutí svého volebního období a mandátu za závazky města odpovědni.

Děkujeme za váš čas a přejeme vám, ať se za své dnešní rozhodnutí nemusíte v budoucnosti stydět. Nerozhodujte o tom, co chcete, ale o tom, co je správné.

Děkujeme
Váš Okrašlovací spolek

K naší anonymitě

S radostí se dovídáme, že naše stránky přitahují nejen naše příznivce z řad občanů města, ale také jeho vedení, zastupitele a například i předsedu komise výstavby.

Protože se opět blíží zastupitelstvo a atmosféra „houstne“, a protože už je tomu více než půl roku, co jsme se tomuto tématu věnovali, opět učiníme malé prohlášení ohledně „anonymity“ našich příspěvků.

Vystupujeme jako skupina. Všechny příspěvky, které jsou podepsány „Okrašlovací spolek Kostelec“ se názorově ztotožňují se členy sdružení. Jejich jména lze nalézt jak na našem FB profilu, tak na našich stránkách. Pokud se některý příspěvek tematicky hodí na naši facebookovou „zeď“, ale je osobním postojem jednoho z členů, je podepsán jeho iniciály nebo vložen pod jeho jménem (dle schopností ovládat facebook).

Závažná prohlášení a tiskové zprávy zveřejňujeme na svých webových stránkách. Lépe je tam najdete a lépe se tam čtou. Naopak rychlé komentáře k dění a inspirativní příspěvky (jak to dělají jinde) dáváme výhradně na facebookový profil.

Soukromé emaily, které se týkají našeho společného tématu, mezi sebou občas sdílíme. Nechceme mít „svá“ tajemství a pomáhá nám to se vyrovnat s nátlakem ze strany našich - tak řečených „odpůrců“. Jedeme v tom společně.

Znovu opakujeme, že své postoje hlásáme veřejně a vlastně to samé žádáme i od ostatních.

Abyste rozuměli: ne, opravdu nevytváříme žádné zákulisní jednání a nekujeme pikle. Odmítáme hrát hru „kdo z koho“. Je to proti našemu přesvědčení. Co si myslíme, buď veřejně řekneme, nebo napíšeme. Že lidé, kteří s námi ani nepřišli do styku a odmítají s námi vést dialog, přesně vědí, o co nám jde a co si o kom myslíme, nás udivuje a závidíme jim jejich parapsychologické schopnosti. Bohužel jsou založeny na prostém a neověřeném předpokladu, že právě my jsme pokrytci - takové přání otcem myšlenky.

Kostelec je malý. Možná se k nám dostane jen zlomek, ale v podstatě dost dobře víme, jak se o nás mluví „za zavřenými dveřmi“. Když pan Hanuš o nás před zastupiteli, ale bez přítomnosti veřejnosti, prohlásí, že bychom zasloužili „přes držku“, myslíme si, že to není ani argument, ani vyjadřování hodné jeho osoby. Jsme schopni takové plivání snášet (ostatně snášíme i sprostší), ale uznejte, že přirovnáním k „samozvancům“ (opravdu nepočítáme, že by tuto etapu nedávné historie neznal, alespoň věk na to přeci má), začal ohrožovat smysl občanské společnosti a - promiňte to vyjádření - základy demokracie. A to již přehlížet nebudeme. Tím víc, že v tom smetí a hnoji se jaksi ztrácí podstata a cíl našeho snažení.

Nicméně takovéto soukromé zprávy nehodláme běžně zveřejňovat v plném znění, i když, po útocích na naši anonymitu a současných soukromých urážkách našich osob, bychom to, věřte, nejraději udělali.

Nakonec dodáváme, že na našich stránkách je založeno veřejné fórum, určené hlavně k připomínkám k naší činnosti. Najdete ho na os-k.cz/interkos.

Tisková zpráva: Budoucí podobu centra Červeného Kostelce bude opět projednávat zastupitelstvo

Již potřetí během tohoto roku bude zastupitelstvo města projednávat osud budovy č. p. 452 a revitalizaci prostoru tzv. kulturního koutku. Červenokostelecké zastupitelstvo bude zasedat ve středu 11. prosince v 16 hodin v malém sále divadla.

O čem se vlastně bude jednat? Před několika lety město zakoupilo nemovitost č. p. 452 v ulici 17. listopadu. Jedná se o budovu postavenou krátce před 1. světovou válkou, která je dnes jediným dokladem vlivu secese v našem městě. S odůvodněním, že  dům „hyzdí centrum“ a brání výhledu na budovy kulturního koutku, město rozhodlo, že stavbu odstraní. Pokud je nám známo, tomuto rozhodnutí nepředcházely žádné analýzy, studie využitelnosti objektu, odborné posudky nebo kalkulace, kolik by stála rekonstrukce objektu. Přesto město tvrdí, že rekonstrukce by se nevyplatila.

Vedení města si však zřejmě uvědomilo, že další proluka v centru by město příliš nezdobila. Proto si počátkem letošního roku nechala rada vypracovat dvě hmotové studie. Autorem jedné je městský architekt Marek Wajsar, druhou studii vytvořil architekt Viktor Vlach z Náchoda. Pokud by obě studie měly sloužit jako podklad k širší diskuzi, která by vyústila například v zadání architektonické soutěže, nebylo by asi třeba nic namítat. Takto svou práci chápal i Viktor Vlach. Rada města však přijala studii městského architekta jako optimální řešení. V červnu předložila obě studie zastupitelstvu (s jasnou preferencí studie městského architekta), aby rozhodlo, na jaké studii se má dále pracovat. Většina zastupitelů přitom znala obě studie pouhý týden, občané ji do té doby neviděli vůbec. Po bouřlivé diskuzi bylo rozhodnuto, že městský architekt má svou studii dopracovat. Dopracovaná studie s rozpočtem pak byla předložena zastupitelstvu v září. Tentokrát však studie městského architekta nezískala dostatečný počet hlasů.

Okrašlovací spolek, který se aktivně zapojil do diskuze během obou zasedání zastupitelstva, opakovaně navrhoval vlastní řešení, hodné takto význačné části města: architektonickou soutěž. Spolek na toto téma uspořádal také hojně navštívený diskuzní večer, o němž referoval Červenokostelecký zpravodaj i Náchodský deník. Stanovisko spolku podpořil také profesor Ruller z brněnské fakulty architektury, který doporučil „zrušit dosavadní výsledky neodborně vedené přípravy výstavby, zpracovat její jasný program a připravit vypsání veřejné architektonické soutěže.“ Spolek si dále vyžádal konzultační vyjádření architektonické komise Národního památkového ústavu, jejíž členové doporučili záměr města přehodnotit a obě zmíněné architektonické studie přepracovat. Návrh architekta Wajsara podle nich nerespektuje historickou uliční čáru, hmotovou skladbu a další zásady, proto je pro danou lokalitu zcela nevhodný. Ve studii Viktora Vlacha je hlavním problémem přílišná velikost stavby, v jiných směrech ovšem návrh lépe pracuje s urbanistickou strukturou.

Okrašlovací spolek je často stavěn do pozice staromilců, kteří chtějí za každou cenu zachraňovat staré budovy a brání výstavbě moderní architektury. Spolek je ve shodě s Národním památkovým ústavem přesvědčen, že stávající objekt čp. 452 je možné nahradit novou výstavbou. Hodnota nové architektury musí být ovšem zřetelně větší, než je hodnota současné stavby a musí odpovídat kulturní hodnotě řešeného prostoru. Nejlepší cestou k tomu je architektonická soutěž.

Navzdory naší snaze se nepodařilo přesvědčit radu města, aby přehodnotila své záměry. Trvá na realizaci studie městského architekta a hodlá jeho studii na druhý pokus předložit zastupitelstvu k hlasování. Přestože vedení města tvrdí, že o všech svých aktivitách občany informuje dostatečně, není na plakátech ani ve zpravodaji informace o projednávání tohoto bodu uvedena. Zveme proto širokou veřejnost, aby přišla ve středu 11. prosince na zasedání zastupitelstva a aktivně se zapojila do diskuze o budoucí podobě města.

3.12.2013, Okrašlovací spolek Kostelec

Záznam z besedy s architekty v Červeném Kostelci

Tisková zpráva: Beseda s architekty v Červeném Kostelci

Jak se pozná kvalitní architektura? Mají o architektuře rozhodovat architekti? A co je to architektonická soutěž? O tom všem budou ve čtvrtek 14. listopadu 2013 od 17.30 v městské knihovně diskutovat občané i zástupci města s architekty.

vp2.jpg, 16kB

Účast přislíbili náchodský architekt Viktor Vlach, který je veřejnosti znám jako pořadatel Dnů architektury, zástupce České komory architektů a městský architekt v Chrudimi Marek Janatka a městský architekt v Červeném Kostelci Marek Wajsar. Pořadatelem je Okrašlovací spolek Kostelec.

Toto sdružení se poprvé představilo veřejnosti při zasedání zastupitelstva v září tohoto roku, kde se projednávala revitalizace prostoru mezi školami. Okrašlovací spolek při jednání poukázal na sporné momenty, které s sebou nese záměr zbourat dům s secesní výzdobou čp. 452 a místo něj zřídit jakési náhradní náměstí s kavárnou. Členové spolku navrhovali zamítnutí připraveného projektu a vyhlášení architektonické soutěže. Někteří zastupitelé vyslyšeli argumenty spolku a předložený projekt neschválili.

Protože si Okrašlovací spolek uvědomuje potřebnost širší veřejné a odborné diskuze o architektuře v našem městě, oslovil výše zmíněné architekty a pozval je na besedu s názvem Kostelec a veřejný prostor. Pokud bude mít tato akce příznivý ohlas, rádi bychom v takové činnosti pokračovali i nadále.

Okrašlovací spolek Kostelec
k-os.cz

Prohlášení spolku na zasedání zastupitelstva 12.9.2013

Vážení zastupitelé a představitelé města, jmenuji se Vratislav Ansorge a naše sdružení občanů, Okrašlovací spolek, mě pověřilo prezentací k projednávanému tématu. Děkujeme tímto za poskytnutý prostor k vyjádření a dovolte nám tedy ještě jednou shrnout naše postoje. Řešení „kulturního koutku“ totiž považujeme za klíčový moment v rozvoji našeho města, stejně jako například přípravu nového územního plánu.

KDO JSME

Nejsme čerti, nebo potížisti, jak nás někdy nazýváte, bohužel už ani nejsme mládeží. Jsme občané města a jako občanům nám na městě záleží. Díváme se okolo, zajímáme se o to, co se ve městě děje a proč. Ptáme se, diskutujeme, svobodně vyjadřujeme názor. A neskrýváme obavy. Rádi bychom angažovanou občanskou společnost ze strany obyvatel a osvícené vedení města. Město, kterému na názoru nás, jeho občanů, záleží. Nemusím snad připomínat, že nepracujeme pro osobní prospěch, jak je nám podsouváno.

PROČ

Architektura není věda. Věříme, že se o ní můžeme bavit a věříme, že se o ní bavit lze. Naopak, právě o stavbách za veřejné peníze se bavit dokonce musí. Diskuze je základní cestou dobrého výsledku, ověření jeho správnosti, tou další je samozřejmě moudré vedení a dostatek času.

Dobře udělaná opěrná zeď může změnit město.
Michal Kuzemenský, architekt a pedagog

Architektura může lidi inspirovat, může je oslovovat, měnit jejich chování, dokonce může naprosto proměnit rozvoj a ekonomiku města! Architektura není jen tvorba prostoru tak, jak mu rozumíme, tedy prostoru výtvarného, ale také prostoru sociálního. Má ve společnosti obrovskou moc, protože vytváří prostředí člověka, jeho každodenní život.

Vybrali jsme několik ukázek z toho, co nám v Kostelci vyrostlo po roce 90. Všechny tyto realizace spojuje jediné: nejsou pýchou našeho města, řečeno optimisticky, jsou promarněnou příležitostí.

Co se nám tedy nelíbí?

KVALITA A PROCES

Podíváte-li se na galerii, kterou jsme vám před chvílí promítli, možná se i shodneme na tom, že se nám nelíbí KVALITA. Ale kvalita je až konečným důsledkem. Co nás skutečně má zajímat, je PROCES přípravy, tedy POSTUP, jakým se k výsledku dochází.

PROCES

Dobré věci na rohu nekoupíte, kvalitu je nutné hledat.

Proces je cesta. Když se vydáváme na cestu, nejdříve si určíme CÍL. Cílem je v architektuře nejčastěji hledání a pojmenování problému. Mnoho architektů říká, že architektura je vlastně umění najít problém. Znáte-li problém, který řešíte, není těžké posoudit, zda navrhované řešení funguje, či ne.

Definování tohoto problému se nazývá ZADÁNÍ. Zadání je to, bez čeho nemůžete rozhodovat, protože je společné všem návrhům. Zadání krom definice problému a cíle obsahuje cenovou rozvahu, často i představu o prostorách, také o provozních nákladech. Pokud si kupujete automobil, také chodíte po různých prodejcích se stejným zadáním.

Povívejte se, jak podobné zadání může vypadat. Když jsme se architekta Vlacha ptali, jaké bylo jeho zadání, řekl „Udělejte, co si myslíte, že je pro dané místo nejlepší.“ Žádné cenové kritérium, žádný program. Paradoxně ale jediný argument, který pro vybraný návrh na minulém zastupitelstvu zazněl, se týkal ceny.

Myslíme si, že zde chybělo stejné zadání pro oba architekty a proto mezi nimi nelze vybírat a nelze odpovědně rozhodnout, který návrh je pro město lepší.

V Černošicích, ze kterých jsme si půjčili i ukázkové zadání, byly osloveny čtyři architektonické kanceláře a výsledkem byli čtyři rozličné pohledy, které se však díky společnému zadání dají porovnat. Jeden návrh byl honorován dvaceti tisíci, tedy za 80 tisíc 4 studie, dvě, které postoupili do druhého kola včetně rozpočtu. I pokud nebudeme počítat cenu vyhotovení dvou kosteleckých „předběžných studií“, tak město Černošice mělo první fázi zhruba čtyřikrát levnější a navíc mělo dvakrát více názorů, než Červený Kostelec nyní.

Mimochodem, po odevzdání návrhů proběhlo několik veřejných debat jak s odborníky, tak s občany města. Nakonec malá ukázka webových stránek města, na kterých najdete úplnou dokumentaci, včetně zadání a pracovních dokumentů poroty.

Bez společného zadání je celý rozhodovací proces pouhou parodií, jelikož nám chybějí kritéria, podle kterých lze hodnotit. Navíc zastupitelé v důsledku nevybírali ze dvou návrhů, ale měli k dispozici jen jeden – ten, který splňoval kritéria města.

Když už jsme u tématu peněz, musíme se zastavit i u dalších kritérií. Toto je takzvaný projektový diagram. Funguje v obměnách téměř ve všech oborech, stejně tak v oblasti stavitelství. Vyjadřuje vztah mezi kvalitou, cenou a časovými nároky, v tomto případě na projekt. Cílem je udržet vyvážený poměr ceny, kvality a doby. Skvělý projekt levně a v krátkém čase je evidentně nesmysl. Právě nedostatek času je nejpalčivější problém při projektování architektury dnes. A právě čas nás v naší konkrétní situaci, nic nestojí.

Průměrná doba hledání řešení je u slavných staveb víceméně stejná, pohybuje se v řádu šesti až deseti let, dle typu projektu. Třeba tuto poutní kapli v Německu projektoval světoznámý architekt Peter Zumpthor sedm let. A to jde o stavbu o půdorysu přibližně 5x5 metrů. Díky tomu ji místní obyvatelé postavili za zlomek ceny a ve skvělé kvalitě, navíc je vyhledávaným místem a proslavila vesnici, kde vznikla, po celém světě.

Domníváme se, že město Červený Kostelec příliš spěchá s řešením prostoru mezi školami. Důsledkem je nedostatek odborných názorů, absence veřejné debaty, nedostatečné představení projektů občanům města a konečně i uspěchaná řešení.

Jak tedy rozhodnout o tom, zda je návrh dostatečně kvalitní? Že musíme mít více návrhů na stejné zadání jsme si už řekli. Dále nás asi určitě napadne, že by měl existovat odborník s dostatečnou zkušeností a s nezávislým pohledem na věc. Měl by tu být člověk, který řekne pozor! Nedá se to udělat líp? Nebo " Takhle ne!"

ARCHITEKT MĚSTA

Tímto odborníkem je povětšinou architekt města a my jsme rádi, že Kostelec právě takovou pozici udržuje. Architekt města je najatý městem, aby posoudil kvalitu předkládaných projektů v širokém kontextu rozvoje města, jeho zájmů a potřeb. Architekt města je tím správným člověkem, který má na věc odborný názor a říká, zda kvalita návrhu, rozsah odevzdané práce či řešený "problém" je pro město dostačující.

Myslíme si, že pokud jediný odborník na městě v oboru „architektura“ je zároveň autorem jednoho z návrhů, logicky zde rázem chybí ta nezávislá osoba, která by nám poradila ve věci vhodnosti a kvality. Z poslání architekta města je patrné, že nikdy nemůže být dvorním projektantem města, jelikož pak nemá kdo dohlížet na kvalitu jeho práce. Nemůže si přeci dohlížet a psát posudky na svoji vlastní práci, psát sám sobě kritické posudky.

Proto si myslíme, že bylo chybou pověřit architekta města vypracováním studie na území parku mezi školami.

Existuje ještě lepší způsob, jak dostát Projektovému diagramu, tedy vybrat návrh s vhodnou kvalitou i cenou. Tím je

VEŘEJNÁ ARCHITEKTONICKÁ SOUTĚŽ O NÁVRH

Stává se pomalu i u nás pravidlem, že architekti soutěží o získání zakázky na významná díla z veřejných zdrojů v architektonických soutěžích. Ty se v průběhu doby staly osvědčeným nástrojem a běžně se používají ve vyspělých zemích. Architekti jsou totiž lidé, které práce baví a zajímá. Rádi konfrontují svoje uvažování nad stejným zadáním se svými kolegy. Touží dělat skvělé věci.

Architektonická soutěž je od podstaty odlišná od ostatních typů veřejných soutěží nebo zadání. Zmíníme jen základní charakteristiku:

- Je zaměřena na řešení. Odevzdává se návrh, ne cenová nabídka za zpracování projektu.
- Vyhodnocují se návrhy, nezávislé na osobách tvůrců (nerozhoduje se o osobách, ale o řešeních)
- Není při ní rozhodováno na základě minulých zásluh osob ale na základě aktuálního přístupu.
- Je zabezpečená proti manipulaci.

Svému vypisovateli pak přináší ničím nenahraditelný zisk v podobě propracování úkolu z mnoha pohledů a také ovšem hospodárné nakládání s veřejnými penězi.

Například při architektonické soutěži na přístavbu Lidové školy v Úpici se sešlo 81 návrhů. Ceny byly rozdány v hodnotě 150 tis. Kč, to máte necelých 1852 Kč za názor, tedy architektonickou studii spolu s předběžným rozpočtem. Pro náš "kulturní koutek" by byla architektonická soutěž vysvobozením. Samozřejmě, s dostatečně připraveným zadáním.

S přípravou soutěže je vhodné se obrátit na ČKA. Komora architektů je zřízena zákonem, stejně jako komora lékařská nebo právnická. Její obcházení je stejné, jako byste místo k doktorovi šli k šarlatánovi. Výsledek nebude ani levný, ani dobrý.

Jedním z mýtů o arch. soutěžích je, že komora a nezávislí architekti mohou protlačit předražené řešení, s kterým nikdo ve městě nebude souhlasit. Faktem je, že celá soutěž je ve skutečnosti v rukou zadavatele – ten ve spolupráci s komorou vybírá komisi, vytváří zadání a je součástí rozhodování.

VYBRANÝ NÁVRH

Nyní nám dovolte zastavit se u vybraného návrhu. Nestojíme tu jako kritici. Nebylo by však fér nejít s kůží na trh a tak nám dovolte alespoň rychle naznačit jen několik vybraných podnětů, pro které si myslíme, že vybraný návrh pro realizaci není dostatečný.

Naše první připomínka se týká brány a os. Hlavní ideou návrhu je brána. Co je vlastně brána? Nepočítáme-li bránu jako vstup do uzavřeného území (jako třeba zoo), funguje brána ve městě jako monument, symbol. Bývá často na hlavní, dlouhé ose. Cesta k ní je poutí městem či městským bulvárem k cíli, samotná brána pak symbolickým prožitkem, předělem.

Bohužel, v naší situaci se brána nachází mimo hlavní osu vstupu. Přirozená osa totiž vede z náměstí přes skvěle ztvárněný roh bývalé spořitelny a pokračuje podél škol až k sokolovně.

Proč je „brána“ na prazvláštní ose, která začíná v jídelně U Chrásků nebo v podélném parkování podél silnice, vede sice parkem k divadlu (tam nám však nenabízí zážitek z pohledu na jeho průčelí) a pak se překvapivě smyčkou uhne nahoru k Sokolovně? Proč brána, když na ni není dostatek místa?

Podle nás je idea brány jen formálním nápadem, který v daném kontextu uzavírá budovu do sebe a musí budovat lákadla v podobě veřejného prostranství, aby k sobě přitáhla obyvatele.

Nám ale logika místa napovídá, že osa vede jinudy a park je uzavřenou propojkou mezi význačnými budovami kulturního koutku.

Regulační plán: Návrh se snaží obhájit svou podobu prvorepublikovým regulačním plánem. Tady ho vidíte v širším kontextu, než je vidět ve studii. Domníváme se, že v tomto případě se vychází z plánu, který počítal s hustým zastavěním velkého území města a z jeho dnes již těžko představitelným rozkvětem. V kontextu té doby bylo logické otevřít část města zeleni a umístit v čele veřejnou stavbu - patrně novou radnici. Bohužel z našeho pohledu je již tento rozkvět neaktuální a vzniká tak další proluka v již tak proděravělé zástavbě centra města.

Dovolte několik slov k náměstí: Možná jste si sami všimli rozporů v uvažování o posunu centra města do prostoru mezi školami. Zatímco pan Vondra na minulém zastupitelstvu mluvil o posunu náměstí, centra města, autor návrhu říkal, že náměstí rozhodně nebuduje. Vytváří však veřejný prostor, který bude náměstí kvalitativně i vizuálně konkurovat. Myslíme si, že takováto konkurence dvou veřejných prostranství nemůže městu prospět. Uzavírat takto reprezentativní prostranství mezi parkoviště pak snad není myšleno vážně.

Naše dnešní náměstí by bylo naopak vhodné uzavřít hmotou zástavby a nechat z něho proudit ulice se zastavěnými uličními čarami, čímž bychom akcentovali to, čím náměstí je i v případě naší křižovatky: tedy náměstí takové, jaké ho známe z jiných měst - prázdnou plochu uprostřed města. Výsledkem bude jasné vědomí, kde se centrum nachází.

Nakonec – kontext: Svým charakterem objekt strhává pozornost, nutí k dalekým pohledům. To dělá každá samostatně stojící stavba. Malá stavba jakoby se chtěla stát centrem, jednou z význačných staveb kulturního koutku. Vzhledem k velkorysosti okolní zástavby však působí spíše jako chudý příbuzný, stavba dočasná.

ŘEŠENÍ

Jak jsme již uvedli, myslíme si, že ideálním řešením je architektonická soutěž podle regulí České komory architektů, ostatně tak, jak to doporučoval vedení města i autor druhého návrhu, architekt Vlach.

Protože patrně ani jeden z návrhů není ideální, měly by se:

a) Všechny pochybnosti vyvrátit a nebo

b) Zjednat nápravu, tedy:

1) Zastavit celou akci.
2) Prověřit místo a snad i současné návrhy veřejnou debatou na téma řešení kulturního koutku.
3) Dostatečně obhájit bourání objektu Sazky.
4) Najít cíl, program a vytvořit ekonomickou rozvahu.
5) Vypracovat analýzu místa.
6) Architekta města nechat dělat svoji práci nezávislého odborníka a poradce.
7) Připravit a vyhlásit Veřejnou architektonickou soutěž o návrh dle pravidel ČKA.
8) Dát řešení čas.
9) Omezit obecné proklamace a zaměřit se na pokud možno podložnou argumentaci.

V případě, že nebude vyhlášena architektonická soutěž, a že jediným kritériem je stále jen cena, pak máme ještě levnější návrh: za peníze určené k demolici a zlomek těch určených pro novou stavbu, opravme a zlidštěme stávající dům. Infocentrum se do něho vejde, stejně tak i kavárna. Navíc v patře budovy mohou vzniknout další prostory, například pro školku.

Urbanistické problémy Kostelce se tu hromadily desítky let. Nemůžeme je vyřešit během dvou zasedání zastupitelstva. Dejme hledání řešení čas a zvolme k tomu správné prostředky. Dobrým impulzem je spuštění sekce „Rozvoj města“ na webových stránkách. My chceme přispět prací občanů, hledání zajímavých podnětů, doufáme, že se nám podaří sestavit i odbornou knihovnu nebo uspořádat popularizační a vzdělávací přednášky. Děláme to ve volném čase, jak vidíte, bez nároku na úspěch, natož odměnu. Mějte strpení.

Dovolte mi poděkovat vám za pozornost a připomenout, že jsme skupina lidí otevřených k diskuzi. Rádi uslyšíme i to, v čem se mýlíme. Zabývejme se však hodnotou. Hodnota je něco, co má smysl. Můžeme zde postavit impulz. Dát městu dárek. Koneckonců, můžete se rozhodovat mezi dvěma projekty, ale měli bychom být přesvědčeni, že ten vybraný návrh je opravdu TEN PRAVÝ.

Ještě jednou děkuji za pozornost.

Co s prostorem mezi školami?

Jak se čtenáři dozvěděli z minulého Zpravodaje, zastupitelstvo schválilo vypracování studie a rozpočtu na nový objekt, který má stát na místě domu čp. 452 (Sazka). Během jednání jsme se neúspěšně pokusili vyvolat diskuzi o navrhovaných řešeních, neboť tento prostor považujeme za jednu z nejhodnotnějších částí města. Jeho řešení zásadně ovlivní vzhled města a zároveň budoucí fungování navazujících veřejných prostranství. To, co se tam postaví, bude město zdobit nebo naopak hyzdit další desítky let, proto se vyplatí věnovat diskuzi o návrzích nějaký čas a neprosazovat za každou cenu uspěchaná a nevyhovující řešení. Předkové nám v tomto prostoru zanechali solidní budovy škol, divadla a sokolovny od místních stavitelů a v případě monumentální spořitelny neváhali sáhnout po vyhlášeném architektovi Freiwaldovi. Jakou stavbu zanecháme my příštím generacím? Bude opravdu adekvátní tomuto prostoru? Máme pro ni využití, které by odpovídalo významu místa? Potřebujeme ji vůbec?

Z finančních důvodů upřednostňovaný návrh městského architekta Marka Wajsara představuje přízemní objekt, který by měl vytvořit zázemí pro informační středisko a kavárnu. Před objektem je umístěno malé náměstíčko s fontánkou, které je ze dvou stran sevřeno parkovištěm a z třetí strany hlavní silnicí. Objekt nerespektuje uliční čáru ani měřítko okolní zástavby.

Druhý návrh pochází od architekta Viktora Vlacha z Náchoda. Ten navrhuje patrovou stavbu městského typu, která by zachovávala uliční čáru, ctila současné průchody a osy, svojí hmotou tvořila důstojnou protiváhu okolním budovám a zároveň zachovala oddělení rušné ulice a náměstí od klidného parku. Tento beze sporu kvalitní návrh má dvě nevýhody: stavba by byla poměrně nákladná a problematické by prý bylo i její využití. Vzhledem k blízkosti škol a divadla se pochopitelně nabízí využití kulturní. Ovšem knihovna či hudební škola už své objekty mají.

Jako nejrozumnější se nám tedy jeví třetí varianta, která dosud není vůbec zvažována: nedělat uspěchaná rozhodnutí, ponechat stávající dům čp. 452, který by se mohl postupně upravit a dostavět tak, aby nepůsobil dojmem torza tak jako nyní. Kromě ekonomických a urbanistických důvodů mluví pro jeho zachování fakt, že jde o jedinou dochovanou stavbu se secesními prvky v našem městě.

Myslíme si, že si daný prostor zaslouží důstojné a užitečné řešení, které ovšem vyžaduje důkladnou veřejnou i odbornou diskuzi. Citlivý a osvícený přístup Města k veřejnému prostranství by se tak mohl stát příkladem pro ostatní investory, aby se vyvarovali podobných omylů, jako je kupříkladu nepovedená novostavba na náměstí.

Členové Okrašlovacího spolku v Červeném Kostelci

Vratislav Ansorge (VA)
Petra Brandová (PB)
Michal Brand (MB)
Jan Kafka (JK)
Vojtěch Kábrt (VK)
Pavel Mach (PM)
Miroslav Novák (MN)
Hana Nováková (HN)

Otevřený dopis k přípravě nového územního plánu města Červený Kostelec

Vážený pane starosto, vážení radní, členové stavební komise a zastupitelé města Červený Kostelec,

na základě výběrového řízení ze dne 25.4.2012 město Červený Kostelec započalo proces přípravy nového územního plánu města. Dovolte nám tímto vyjádřit několik poznámek k dosavadnímu přístupu při přípravě nového územního plánu.

Územní plán je zásadním strategickým dokumentem města, který na desítky let výrazně ovlivní život a rozvoj města. A proto by jeho pořízení měla být věnována maximální pozornost.

Současná převládající praxe ‐ výběr zpracovatele na základě ceny jako jediného kritéria ‐ vede často i k nejnižší kvalitě, neboť zhotovitele nic nemotivuje nabídnout městu nejlepší možné řešení, ale nabídnout co nejnižší cenu i na úkor kvality budoucího územního plánu. Šetří se pak jak na kvalifikovaných specialistech (např. zpracovateli územního systému ekologické stability, specialisty pro řešení dopravní a technické infrastruktury apod.), tak na vlastní projekční práci. Veškerá činnost zpracovatele územního plánu se může omezit na „vybarvování“ políček katastrální mapy, nebo přebarvování stávajícího územního plánu a pouhého "zanášení" požadavků města.

Právě z těchto důvodů doporučuje Asociace pro urbanismus a územní plánování i Česká komora architektů vyhlášení urbanistické soutěže (neboli výběrového řízení o návrh), kdy zájemci o zhotovení územního plánu nejprve prezentují svojí koncepci řešení konkrétní obce nebo města. Z této soutěže jsou následně vybráni zájemci s nejlepší koncepcí, kteří jsou zařazeni do navazujícího výběrového řízení, kde se uplatňují další kritéria výběru včetně ceny.

Jak je z výše uvedeného patrné, způsob výběru zhotovitele výrazným způsobem ovlivňuje kvalitu územního plánu. Avšak na základě již proběhlého výběrového řízení se zdá, že při zadávání výběrového řízení byla upřednostněna právě cena před výslednou kvalitou územního plánu.

Chceme architektonicky kvalitní město? Začněme kvalitním územním plánem!

Kvalitně zpracovaný územní plán není jen záležitostí jeho zpracovatele. Je výsledkem dlouhodobé práce, v prvé řadě na strategii a koncepci rozvoje města, na důkladné analýze města ve všech myslitelných aspektech včetně průzkumů, rozborů a veřejné odborné i laické diskuze. Například stotřicetistránkový Program rozvoje města Semily zahrnuje analýzy ekonomického rozvoje, vývoje obyvatelstva, školství, dopravní a technické infrastruktury, životního prostředí, spolkového a kulturního života.

Až na takovém základě lze stanovit zadání územního plánu. A jen tak může být ÚP užitečný jak městu a jeho obyvatelům, tak potencionálním investorům, čímž přesáhne hranice nutného legislativního úkolu a vytvoří impulz pro další časové období v historii města.

Proces pořízení územního plánu proto považujeme za jeden z nejdůležitějších úkolů vedení města i zastupitelstva, který často přesahuje několik funkčních období.

Zaráží nás, že do dnešního dne nebyla veřejnosti představena strategie ani koncepce rozvoje města a ani osm měsíců po výběrovém řízení nebylo zastupitelstvem projednáno a schváleno zadání územního plánu.

Jsme znepokojeni přístupem vedení města, městského architekta a potažmo zastupitelstva města, počínaje výběrovým řízením s jediným kritériem nejnižší ceny a následným nezájmem a neochotou dostatečně informovat obyvatele či prezentovat rozvojové záměry města.

Veřejné projednání koncepce rozvoje města a následně konceptu územního plánu, je pro obyvatele de facto jedinou možností, jak ovlivnit podobu vznikajícího územního plánu.

Žádáme město, aby projednávání uskutečnilo v době, kdy se předpokládá účast co největšího počtu obyvatel města. Očekáváme také zveřejnění podkladů v maximálním možném množství na veřejně přístupném místě (nejen na úřední desce, ale nejlépe v co největším rozsahu na webových stránkách města) předem tak, aby se každý občan mohl dopředu seznámit s projednávanými materiály. Téma územního plánování a rozvoje města je bez důkladné přípravy obtížné i pro zasvěcené odborníky, natož pro zájemce z řad široké veřejnosti. Proto je třeba celý proces přípravy ÚP náležitě vysvětlovat a propagovat.

S vědomím náročnosti procesu přípravy nového územního plánu žádáme zástupce města, odpovědné pracovníky a zastupitele, aby přijali zodpovědnost za budoucí vývoj města, především:

- důsledně se o proces zajímali,

- zajistili informovanost veřejnosti nad rámec minimálních zákonných povinností v maximálním možném rozsahu,
- zajistili zveřejnění a prezentaci kvalitní analýzy, strategie a koncepce rozvoje města, následně pak zadání ÚP (na veřejně dostupném místě s dostatečným časovým předstihem),
- trvali na kvalitě zpracování návrhu územního plánu, případně zveřejnili zdůvodnění nezvykle nízké nabídky na zpracování ÚP,
- dokument ÚP již v prvním konceptu předvedli a vysvětlili veřejnosti, a to způsobem srozumitelným a veřejně dostupným,
- neomezovali dobu zpracování, pokud nebude předložen dostatečně kvalitní dokument.

Víme, že námi popsaný způsob vytváření koncepce rozvoje města a nového územního plánu na vás klade vysoké nároky. Věříme však, že se podaří dospět ke schválení takového plánu, který bude odpovídat velikosti a významu našeho města a povede k jeho všestrannému rozkvětu. Město bez vize a respektu k vlastní historii je městem bez budoucnosti. Rádi bychom žili s vědomím, že se udělalo vše, co je v silách a možnostech vedení města, aby tomu tak bylo.

V Červeném Kostelci, 12. 12. 2012

Ing. arch. Vratislav Ansorge, architekt, občan města Červený Kostelec
Michal Brand, truhlář, občan města Červený Kostelec
Petra Brandová Viková, výtvarnice, občanka města Červený Kostelec
Mgr. Jan Kafka, archivář, občan města Červený Kostelec
Mgr. Miroslava Kuřátková, učitelka ZŠ, občanka města Červený Kostelec
Mgr. Pavel Mach, památkář, občan města Červený Kostelec
PhDr. Miroslav Novák, archeolog, občan města Červený Kostelec
Mgr. Hana Nováková, historička umění, občanka města Červený Kostelec
František Tuček, truhlář, občan města Červený Kostelec

Více k tématu urbanistických soutěží
• PLOS, Jiří. Urbanistické soutěže jakožto soutěže o návrh – k § 102 až § 109 zákona o veřejných zakázkách ve vztahu k soutěžnímu řádu České komory architektů. Urbanismus a územní rozvoj. Brno: Ústav územního rozvoje, 2010, roč. 7, č. 3, 30 ‐ 34. ISSN 1212‐0855. Dostupné z: http://www.uur.cz/images/5‐publikacni‐cinnost‐a‐knihovna/casopis/2010/2010‐03/08_urbanisticke.pdf
• Česká komora architektů. Jak vypsat soutěž ‐ dokumenty k soutěžím a manuál [online]. 06.12.2012 [cit. 2012‐12‐07]. Dostupné z: http://www.cka.cc/souteze/info‐pro‐vyhlasovatele/jak‐vypsat‐soutez‐dokumenty‐k‐soutezim‐a‐manual
• Česká komora architektů. Metodický pokyn pro výběr zhotovitele územního plánu [online]. 18.06.2012 [cit. 2012‐12‐07]. Dostupné z: http://www.cka.cc/oficialni_informace/Pracovni‐skupiny/ps‐pro‐uzemni‐planovani‐urbanismus‐a‐krajinu/metodicky‐pokyn‐pro‐vyber‐zhotovitele‐uzemniho‐planu

Příklady urbanistických soutěží a příprav územních plánů
• Soutěžní podmínky ‐ Územní plán města Klatovy – ideový návrh (urbanistická soutěž)
http://www.klatovy.cz/mukt/fr.asp?tab=mukt&id=7363&burl=&pt=VZV2
• Soutěžní podmínky ‐ Územní plán města Hostomice (urbanistická soutěž):
https://sites.google.com/site/hostomiceuzemniplan/soutezni‐podminky
• Soutěžní podmínky ‐ Praha – Velká Chuchle: Veřejná dvoukolová architektonicko‐urbanistická soutěž
http://www.chuchle.cz/soutez.html
• Hradec Králové: příklad komunikace o přípravě nového územního plánu
http://www.hradeckralove.org/urad/novy‐uzemni‐plan‐hradce‐kralove

Členové Okrašlovacího spolku Kostelec

Ing. arch. Vratislav Ansorge
Michal Brand
Petra Brandová Viková
Mgr. Jan Kafka
Mgr. Pavel Mach
PhDr. Miroslav Novák
Mgr. Hana Nováková

Facebook nástěnka | InterKOS
Okrašlovací spolek Kostelec je registrován do spolkového rejstříku Krajským soudem v Hradci Králové v oddílu L, vložce číslo 9960, přidělné ič: 03690105, stanovy spolku, přihláška